Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Slovanský sborník - str. 371

[na přehled] [na text]

Slovanský sborník : věnovaný Jeho Magnificenci prof. Františku Pastrnkovi, rektoru University Karlovy k sedmdesátým narozeninám 1853-1923. V Praze : Klub moderních filologů, 1923. xxxii, 378 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

»Svatých bratří hymna blahozvuká."

konečně křesťanské humanisty a první pojitele rozsáhlého a o jednotě své neuvědomělého slovanského světa.

Zajímavý doklad tohoto nazíráp.í podávají právě v osmdesátých létech některé projevy Svatopluka Ce cha. Mezi českými ctiteli Cyrilla a Methoděje náleží k duchům nejkritičtějším: jest horlivým slavjanofilem, nikoliv však vyznavačem pravoslaví; ocehuje s porozuměním cyriIlomethodějské počátky křesťanské kultury v Cechách, ale daleko výše staví jeji rozvitý kvet husitský a českobratrský, jehož nikde neuvádí v souvislost se slovanskou liturgií; staví se k učeným a zbožným Soluňanům nadšeně jako Slovan, avšak nikdy nezatahuje jich utopicky do svých panslavistických koncepcí politických, jak je ~náme hlavně ze "Zimní noci" a "Slavie". Když r. 1881 podnikl Sv. Cech své letní potulky po východní a jižní Moravě a letmé dojmy z nich zachytil kvapným perem v "Několika obrázcích moravských", nenašel, nejsa tehdy vůbec historicky naladěn, stopy Cyrillovy a Methodějovy nikde v jejich působišti; i na velehradské pouti oddal se mnohem více lidové -směsici v pestrých krojích a s rázovitou mluvou než dumám historicky

náboženským. ~

V roce Methodějova jubilea vyšla Cechova "Dagmar", časopisecky již z dřívějška známá, a zde v krásném zpěvu vzácné básnické výmluvnosti nalezl čtenář významnou apotheosu slovanských apoštolů. Na poslední, avšak nejdůraznějši místo svých skromných a horoucích proseb, jimiž si dcera Přemysla Otakara vyžaduje na choti Valdemaru dary svatební, položeno jest upěnlivé a vzletné orodování české kněžice a dánské královny za Slovany pobaltské, jeji pokrevence. Tam vkládá básník princezně z rodu Přemyslova do úst onen romantický názor o slovanských "zemědělcích mírných", který z Herdera a Surowieckého přešel ke Kollárovi a Šafaříkovi a na němž také Palacký vybudoval svou antithesu mírného i svobodného slovanství a válečného j zotročujícího germánství, a když Valdemar proti Dagmaře zdůrazňuje zatvrzelé pohanství Pobalťanů, velebí jeho mladistvá a výmluvná choť slovanské oba věrozvěsty soluňské jakožto náboženské představitele téže slovanské humanity, kterou dovedli sloučiti s pravým evangelickým a apoštolským křesťanstvím; jsouť v jejím horujícím výkladě protikladem násilnických misionářů germánských, které vždy provázelo vojsko panstvíchtivých panovniků. Nebylo v českém básnictví napsáno krásnějších veršů než tato Cechova sloka, v níž se prostá monumentalita pojí s lahodným idyllismem a slovanská romantika .s humanitismem náboženským. - Svatopluku Cechovi se podařilo je vymodelovati v oné jednoduché velebě, o niž se marně pokoušel na př. romantický sochař Emanuel Max:

"Od východu kdysi aj I dva bratří svatí ze Soluně vyšli láskou k Bohu vzňatí,

s písmem pouze v rukou, s blahou na rtech zvěstí @ holoubci dva rajští s míru ratolestí.

24* 371

[na začátek stránky]