Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Slovanský sborník - str. 370

[na přehled] [na text]

Slovanský sborník : věnovaný Jeho Magnificenci prof. Františku Pastrnkovi, rektoru University Karlovy k sedmdesátým narozeninám 1853-1923. V Praze : Klub moderních filologů, 1923. xxxii, 378 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Arne Novák:

" S vat Ý c h b r a tří h y mna bla h o z v uk á . "

Tisící výročí příchodu slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje na Moravu mělo se r. 1863 státi podle přání národně církevnícq horlitelů moravských velkou slavností kultury slovansko-ktesťanské, a k Velehradu měl vzhlížeti všecek českoslovanský lid v Cechách, na Moravě a na Slovensku jako k blahoslavenému týnu duchovní a mravní vzdělanosti domácích kořenů a všeslovanského posvěcení. Tak si představovali oslavu kněžští publicisté v Brně i v Olomouci a čekali od ní ve své krátkozraké konservativnosti pomoc proti mohutnějícímu liberalismu západnickému, jehož tendence byly stále zřejměji protináboženské. Ale očekávání moravských nadšenců se zklamalo; v Cechách byla sice pochopena národně buditelská stránka cyrillomethodějského hnutí moravského, a jí splacena ochotně daň významnou účastí na srpnových slavnostech brněnských, ale náboženský slovanský prvek nenalézal vůbec ohlasu, neboť úplně se lišil od světového názoru laické svobodomyslnosti ovládající národ v období mladistvé konstituce. Kdežto do výtvarného umění přece zasáhla vlna nadšení cyrillomethodějského, jak dokazují některé práce Mánesovy a zvláště celá koncepce basiliky karlínské, ohlížíme se v literatuře marně po jakémkoliv ohlase těChto ideí, které se v celku vymykaly myšlení všech vůdčích spisovatelů našich v letech šedesátých. I nadále zůstávala suchopárná a papírová "víťazská báseň" Jana Hollého z dob slovenské romantiky, ale ve slohu staroklasickém jediným holdem n vyprošených z Cařihradu bratří, dobře zběhlých pře milé ve slovenčině .

Poměry se změnily poněkud, když se připravovalo tisící jubileum smrti Methodějovy r. 1885, ačkoliv oslavy tu vůbec nenabyly rázu všenárodního. Tenkráte české svobodomyslnictví uzavřelo po příkladě Karla Sladkovského přátelský svazek s ruským pravoslavím, v němž omylem spatřováno pokračování slovanské církve v říši Velkomoravské, a v samých Národních listech uctíváni soluňští věrozvěstové jako velicí Slované, jimž se podařilo vtisknouti kulturní svéráz slovanský bohoslužbě, církevnímu jazyku a písmu, ale i celé vzdělanosti náboženské. Stačilo nedbati jejich významu křesťanského, a výborně se hodili do programu slavjanofilských národovců, jejichž liberalismus byl velice shovívavý a stále ochotný ke kompromisům. I stupňuje se zcela patrně český zájem o Cyrilla a Methoděje v osmdesátých letech, a projevy úcty k nim nalézáme i u těch spisovatelů, kteří nepřijímali ani nehistorický blud o souvislosti husitství s cyrillornethodějstvím ani slavjanofilské názory o pravoslaví jakožto dědictví soluňských bratří - stačilo jim viděti v nich přední zástupce starodávné kultury slovanské, nositele svérázných hodnot východních proti římskoněmeckému západnictví,

370

[na začátek stránky]