Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 65

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

země« a »zamýšlíme se soustředěně na chvíli«. Jsme-li křesťany, zazdá se nám, že odkudsi zdáli zní jako doprovod venkovského pohřbu velebně jednotvárná melodie »Písní smutečních«. Isme-li však agnostiky positivistického rodu, šumí k nám do myšlenek a srdce skoro neslyšitelně, ale při tom naléhavě z podsvětí řeka Léthe.

Sládek sám nebyl zcela uspokojen vlastním uměleckým provedením »Selských písní«; leccos se mu ~álo ve výrazu drsným, v mnohém čísle pohřešoval prostou monumentálnost, skrytá politicko-národní tendence nebyla po jeho soudu všude dosti jasně vyjádřena. Přes tyto námitky, jimž veřejný úspěch sbírky nedal za pravdu, přilnul losef V. Sládek k svazečku zvláštní láskou, osvědčenou i tím, že opětovně k němu přidal nová čísla. Vrátil se několikráte k jeho motivům i k jeho slohu a v pozdních letech dokonce napsal celou knížečku »Nových selských písní«, kde si musíme jako zpěvačku přimysleti venkovskou dívčinu. Mohl býti hrd na to, že předjal agrární hnutí, pro něž před jeho zrozením vytvořil sourodý zpěvník. Mohl si zakládati na tom, že vyslovil objektivní lyrickou pravdu svého domova a svého kmene a že tu pravdu zmonumentalisoval se vší přirozenou prostotou. Ale především provedl ve svém cyklu cosi jedinečného, co se v poesii světové málokde shledává: sedláka, představitele jednoho ze základních a nejstarších stavů ve společnosti, pojal jako biblický symbol člověka, spojujícího zemi a Boha.

A rne No vák.

[na začátek stránky]