Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 64

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jící styk mezi hroudou a oblohou, a při krovu hospodářově se hlásí jeho věrná družka vlaštovice. Příroda dýše a voní plným dechem, v němž splývá dívčí něha oddání s ženským slibem úrody, ale Sládek se při tom stává občas i sentimentálním a přisuzuje svému venkovanovi smysl pro dech a páru, pro vůni a tuchu, které hovějí spíše povaze odstíněného básníka, než prostého venkovana. Z bezpečí přírody, kterou sám ovládá, vrací se jadrný hrdina »Selských písní« do jistoty domova, kde láska a věrnost jsou pevnými pilíři. Zprvu jest to jenom vábné kouzlo mladé domácnosti, jemuž se sedlák oddává, jsa zamilován do své kvetoucí družky a šťasten drobnými dětmi s jejich slibnou zárukou rodového pokračování. Ale později se i tato rodinná poesie, k jejímž tvůrcům u nás Sládek s Heydukem a Vrchlickým náleží, prohlubuje pohledem na dlouhé společenství lásky, práce a zájmů se ženou a starostlivou dumou o osudu synka dědice. Sem právě zaléhá trpký protest loyálního sedláka proti králi, že tak neúprosně vymáhá daň krve. A posléze vystřídává hospodáře plných sil resignovaný výměnkář, jenž se odcizil světu a myslí již výhradně na smrt a na hrob. Kruh se uzavírá: život sedlákův se končí v mateřské zemi, která ho vydala, ale přece rozkvétá znovu v zahradě boží v nové /ormě duchovní. Sládkova poesie selská sousedí nejenom s jeho písiíovými ohlasy prostonárodními, nejenom s jeho poetickou dumou a výzvou, ale i s jeho selskou lyrikou duchovní: Odkládáme čísla jako »Z osudu rukou«, »/ e sečten dnů mých řad«, »V lůno tvoje, syrá

64

[na začátek stránky]