Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 62

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

vrátí národu: stavovský tón jest tu sloučen s náznakem národně politickým. S hrdostí až vzdornou zaznívá sousední »Píseň oráčova«, s protestem proti zvůli královské a s mravně náboženským apelem na svrchovanou vůli boží, ale k vědomí, že sedláku jest otcem Bůh, se pojí oddaná jistota, že matkou mu jest země, která ve své klidné náručí přijme jeho tělo, až nesmrtelný duch vzletí do objetí otcovského,· pro toto sloučení křesfanského idealismu se selskou reálností našel losef V. Sládek již kolem své čtyřicítky výraz definitivní.

Po sbírce »Sluncem a stínem« následovaly »Selské písně« - vydané v jednom svazečku s čtrnácti politickými »Ceskými znělkami« - za dvě léta. V nich se nezměnil básník, ale značně se proměnily veřejné poměry v domově. Ceský protivídeňský liberál a di!mokrat Sládek domyslil s oposičními politiky, jak významný úkol připadne českému sedláku v soustředěném zápasu protivládním za historická práva země a za přirozená práva lidu, ale pochopil zároveň, že se k tomu poslání musí náš venkovan vyzbrojiti novým sebevědomím, které se odpoutá od starých tradic, pokud souvisejí s dávným poddanstvím; v tom smyslu vítal přerod venkova od starých mravů a zvyklostí k radostnějším a pohodlnějším formám životním. I eho selské písně, pro něž mu asi bylo průpravou vydatné básnické studium skotského pěvce-oráče, Roberta Burnse, neměly tedy býti romantickým ndvratem mezi sedláky dávných dob, z nichž si Sládkovi zpěváci připomínají spíše hořké a· pokořující zku 62

[na začátek stránky]