Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Selské písně - str. 61

[na přehled] [na text]

SLÁDEK, Josef Václav. Selské písně. Praha : Novina, 1937. 64-[4] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

a když liberalismus běžného evropského průměru nedovoloval rozvíti se rodovému křesfanství. To všecko však jen utajeno dřímalo v nitru básníka a čekalo, až podněty životní a veřejné probudí k projevu a k činnosti síly a moci, nabývající v skrytu netušené energie. To se stalo, jakmile básník Z mladistvých smutků a pochybností svého přebujelého já dozrál mužné pohody, jakmile Z mlžných údolí smrti, kde přebývala elegická duma jeho básnických začátků, přešel do jasného slunečna životního, jakmile svou poesii dotud solipsistickou, zvěcnil a zpředmětnil.

V knize )}Jiskry na moři« se blíží venkovu vzpomínkami na typické figurky svého selského domova: ve sbírce »Světlou stopou« rostou mu v několika monumentálních idylách, zvláště v »Petru Zvoníku«, ;oJanu Lamači« a »Anně Potocké«, tyto postavy přímo v apoteosu mravních sil, zosobňovaných českými venkovany; ve znělkách »Na prahu ráje« čteme celý cyklus sonetů »Z lidu a pro lid«, končící se oslavou selského erbu, na němž se kříží »klas potem zrosený a větev hlohu«, a kde se hrdě stkví heslo: »zde byl jsem věky a zde také budu«. Ale mluvčím selské duše se Josef V. Sládek po prvé také slohem pocítil ve dvou číslech knihy svého mužného, usmířeného a jasného léta, »Sluncem a stínem«, která již napovídají typ jeho pozdějších »Selských písní«. V »Poli« kvete svěžími, nelomenými barvami krajinomalba, zachycující ve velkých rysech dějiště rolníkovy práce a jen lehounce napovídající sedlákovu naději v osvobození politické, které »žírná česká pole« jednou trvale

61

[na začátek stránky]