Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Sedm legend - str. 14

[na přehled] [na text]

Keller, Gottfried. Sedm legend. Praha : J. Otto, 1904. 127 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

14

ný výraz kdysi v přípitku na počest liberálního bohoslovce Al. Schweizera: "Jsou, nemýlím-li se, dva druhy theologů: jedni. kteří stojí nad milÝm Bohem, druzí, kteří stojí pód ním. Alexander Schweizer náležel vždy k tomuto druhu: ať žije I" Kdo však, zdůrazňuje v "Sedmi legendách" jen tuto satirickou stránku, buď knize vůbec nerozumí, nebo jí rozuměti nechce.

Bezprostřední naivita jest jistě dominanta všech .legend Kellerových; jest nám, jakobychom se náhle octli mezi starými obrazy Lochnerovými neb Carpacciovými, zdá se nám, že přenášíme se do prostoduché literatury XVI. věku, kdy Bůh-Otec zkoušel rozcuchané a rozpustilé děti Eviny z náboženství dle lutherského katechismu, jak nám Hans Sachs vypráví; dětská prostomyslnost převládá. V mythologii a legendě promítá se tato naivita důslednou anthropomorfisací, která všecky poměry božské a pomysly theologické překládá do lidského života, dávajíc Bohu i Madonně veškeré attributy člověka. Keller dívá se na neb:ei a jeho příslušníky v "Sedmi legendách " oddaným zrakem katolického děcka neb věřícíma očima katolického ná· roda v jeho dětství a tento zrak vidí jasně a podrobně každý nepatrný detail, každou podružnou maličkost. N adšen'ý vyznavač Feuerbachův, znající přece pronikavě psychologii kultu i náboženství, tváří se nevinně,

[na začátek stránky]