Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Sedm legend - str. 13

[na přehled] [na text]

Keller, Gottfried. Sedm legend. Praha : J. Otto, 1904. 127 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

13

i ironický humor i bezprostřední naIvItu. Na· zriačená změna pointisace a tendence legend jest dokladem překypujícího humoru Kellerova, jako jím jest též rozmarně světská paeda. gogika a morálka šelmovského básníka, který důsledně předvádí vítězství přírody nad exaltovanou duší, triumf zdravých smyslú nad umělou askesí, přesilu přirozených citú nad raffinovanými pomysly, způsobem, jenž není nepodoben Fieldingovu a Wielandovu řešení podobných mravních lwnflikt0.. Mo· ralista, jenž jest s vétákem, jest jistě humo· ristický typus, který má zajímavý pendant v smíškovi, jenž napomíná stále k uctivé váž' nosti. Kiirnberger pěkně ukázal, jak Keller směje se svým hrdinúm\ z 'plna hrdla, ale jen potud, pokud jim neubírá jeho upřímný smích úctyhodné vznešenosti; a tento zvláštní dar uschopňuje jej, smáti se všemu dvořanstvu nebeskému i se samým Hospodinem, aniž přes jeho řádky 'přelétne sebe menší stín blasfemie. Jeho smích není zlehčující, nýbrž zlidšťující; ruší snad poměr neobmezené pokory, ale nahrazuje jej vztahem dúvěrného přátelstvÍ. Chvílemi skrývá se za humorem i satirické ostří: jsou-li všecky legendy nabroušeny proti askesi a coelibatu, bodají jednotlivé z nich různé zlořády v církevní organisaci; Keller nedovedl ovšem zapomenouti liberálních názorů, z nichž vyšel ~ zejména svého odporu proti racionalismu v theologii, jemuž dal pěk-

[na začátek stránky]