Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Sborník 1916 - str. 28

[na přehled] [na text]

Sborník 1916 : čeští spisovatelé vdovám a sirotkům našich vojínů. Praha : V. Jiřina, 1916. 187 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nad zloduchy sobeckého nihilismu, jako poslední a tím vysvobozující slovo niterného zápasu poetova se světem *) - dle této interpretace odchází Mácha, ne-Ii smířen s vesmírem, tedy roztoužen po smíru a po vyrovnání. Zda tragická tato soustrázeň byla skutečně poslední etapou vývoje Máchova, či zda hlas soucitu současně vedl dialog s hlasem egoistického záporu. bude možno na určito rozhodnouti teprve, až pevná ruka badatelů uvede v přesný chronologický sled Máchova díla, jejichž zmatený a rozptýlený nepořádek doposud připomíná rozmetané a přeházené předměty v pokoji, odkudž bylo vyneseno tělo právě vychladlé. Dnes musíme se spokojiti jen dohady.

Ale již v básních. které technikou i motivy se zřejmě přihlašují za práce začátečnické, ozývá se u Máchy silně motiv soucitu, ano, nejednou právě jím odlišuje se lyrika Máchova od běžné, ba konvenční romantiky tehdejších jeho vzorů. Vybírám dva kusy zvláště příznačné, •• Loveckou" a píseň •• Zalká jinoch v černo lesa": v první básni nahradil Mácha mladistvou a svobodnou jarost nesčíslných mysliveckých skladeb romantických soustrastnou elegií nad mrtvým lovcem i padlým jelenem, kteří

. stejnou měrou budí jeho soustrázeň; v druhé písni. která se těsně připíná svými paralelismy ke slohu Královédvorského rukopisu, rozvedl umně stesk nad zmařeným mladým životem - z obou vane melancholie nadosobního slitování. A stejně silněji či slaběji usiluje Mácha o objektivaci svého soucítění, sklánějícího se milosrdně a láskyplně k trpící zemi a jejím nešťastným dětem. v jiných skladbách mladosti, v "Dítěti", v "Předlce", ve slokách "Na popravišti". nejmohutněji !šak ve velkolepém, časově neurčeném zlomku •• Návrat", kde soustrázeň básníka-Cecha klade se jako milosrdně jihnoucí oblak na celou zemi, zasvěcenou zkáze odvěké: "Nešťastná zemi, hrob mne s tebou sloučí, a nový opět v změněné na tebe mne vyvede postavě život; já s tebou, v tobě, na tobě žiji, já s tebou a v tobě cítím, jako ty ve mně, a přece jako bys nevěděla, že tvor tvůj po tobě se plazící pro tebe si zoufá. Nešťastná zemi, nešťastná matko ! Ty hluboko cítíš fal nesmírný tak nesčíslných tvorů svých. a přec nevidíš konec žádný, vysvobození žádné; nás jednotlivých tvoru jednotlivý jest žal, lůno tvé nám vrátí poklid - tvůj všeobecný nezná ukončení žádného."

Ovšem. umělecky ovládnut a básnicky vytěžen nebyl tragický motiv Máchova soucitu nikde tak dokonale jako v •• Máji".

Také zde ozařuje neobyčejně bohatý a posud nevyčerpaný deník Máchův letmým bleskem cesty našim dohadům. K datu 17. září 1835 poznamenal si Mácha poprvé onen úchvatně bohatý tlum metafor, jimiž v "Máji" zahrnul tragickou představu ztraceného mládí Vilémova i svého a odhalil tak jeden z hlavních koncepčních kořenů celé básně: v tomto motivu. rozvedeném umně ve 3. i 4. zpěvu skladby, stýká se co nejtěsněji osud •• strašného lesů pána" se sudbou básníkovou - ocitáme se takto přímo u komposiční nutnosti •• Máje". A kde vynořil se Máchovi v mysli onen metaforický chorovod? Dle deníkového zápisku v hodině soucitného soustředění

  • ) F. X. Šalda, Karel Hynek Mácha a jeho dědictví (v knize Duše a dílo 1913).

28

[na začátek stránky]