Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46) - str. 19

[na přehled] [na text]

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46). Brno : Masarykova univerzita, 1947. 116 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

fickými články o Parinim, Vignym a Carduccim, které nedlouho po své padesátce věnoval mistr českého básnictví mistru českého jazykozpytu Janu Gebauerovi, nemohou se svěžestí měřiti s publikacemi předchozími. Občas ovšem šlehne plamen skutečné geniality v kritických nebo historických projevech jedinečného znalce, když mílovými kroky kráčí po vrcholech světového písemnictví, mluvě o jeho básnických piedstavitelích ne jako epigon, nýbrž jako sourodý duch. Miloval-li jsem jako chlapec především Básnické profily francouzské, musím se jako muž vraceti stále znovu k Vrchlického úvodu k Cervantesovu Donu Quijotovi, kde jedinečný znalec nejen slovesného umění, ale zároveň lidského srdce a osudu promlouvá jako moc maje.

V dohách osohně nespravedlivého, třehaže vývojově nutného kritického hoje proti Vrchlickému, hyly proneseny závažné výtky také proti jeho literárním studiím a podohiznám. Byl jim vyčítán nedostatek pevného stanoviska názorového a hodnotícího a jako eklekticismus a diletantismus odsuzováno to, o čem on řekl sám, že "jest těžko stavěti se dnes, kdy tolik dojmů a proudil cizích na nás odevšad dotírá, na cimbuří jediného dogmatu, jediné teorie." Bylo namítáno, že Vrchlický ani v tomto eklekticismu není důsledný, nýhrž že svou chápavost a nepředsudnost ohčas zeslabuje dogmatickými stanovisky estetickými. V jeho studiích, a to i v nejvýznačnějších, pohřešován jak zřetel k ideové náplni děl, tak ke genetické a vývojové souvislosti. Dozajista tyto stati, namnoze improvisované a 15ko1'o nikde nespiaté ve vyšší celky, nemluví ani o estetickém mysliteli, ani o ouchu filosofickém, ani o historicky prohloubeném odborníku.

Ale zato i z nich se hlásí pravá podstata Jaroslava Vrchlického: 'velké hásnické srdce české, které vyjadřuje vznešenou touhu svého kulturně opožděného národa včleniti se do evropské vzdělanosti, účastniti se všelidského díla světové poel'lie, orientovati se v hásnickém odkazu minulosti i v uměleckém vývoji přítomném. K tomu si Jaroslav Vrchlický přinášel jedinečné podmínky: rozsáhlou literární kulturu, stále svěží vnímavost a chápavost, mladistvou a nestárnoucí lásku k poesii a především onu všeobsáhlou, hezpředsudnou, ryzí lidskost, o níž platí antické: Horno sum, nU humani alienum a me esse puto.

Tak jsem právě před čtyřiceti lety poslouchal v starém Klementině odpolední a navečerní přednášky profesora Emila Frídy o básnictví francouzském, italském a anglickém v té zvláštní směsici učence a poety, která mně zůstane nezapomenutelnou a za jejíž poznání zůstanu vždycky osudu vděčen.

19

[na začátek stránky]