Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46) - str. 18

[na přehled] [na text]

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46). Brno : Masarykova univerzita, 1947. 116 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jako básnického vykladače literatury postavit nad vykladače kritického. Ale není mezi nimi rozporu: jeden podporoval druhého, jeden bez druhého jest nemyslitelný.

Počátkem let devadesátých obrací se kritický zájem Jaroslava Vrchlického od soustavné propagace literatur románských k básuictví domácímu, zvláště staršímu, jak ukazují dva svazky StudU a· podobizen, kam mimo stati časopisecké a doprovody vlastních prací překladatelských přešly také již ukázky akademické činnosti profesora srovnávací literatury evropské na Karlově universitě. Vrchlický reaguje v těchto článcích jak na kritický směr mladší školy se Schauerem a Šaldou v čele, tak na literárně historický postup dějepisců písemnictví masarykovského školení za vůdcovství Jaroslava Vlčka. Kritika let devadesátých zabývala se výhradně produkcí současnou, přehodnocujíc ji esteticky, a zanedbávala starší tradici slovesnou, kdežto literární dějepisci studovali právě tuto tradici, hlavně obrozeneckou, ale výhradně s hlediska ideového a v genetické souvislosti s evropským, zvláště německým vývojem. Vrchlický kladl důraz na tradici, avšak osvětloval a hodnotil ji především esteticky, nezapomínaje ani na stránku formální a snaže se osobitost básnických zjevů postaviti proti jejich souvislosti a závislosti na vývoji ostatním. Tím jsou jeho studie o Kollárovi a Šafaříkovi básníkovi, o Čelakovském a o Erbenově Kytici, o Nebeském a oN erudovi nejen dobově památné, ale trvale cenné, a třebaže některým z nich, na příklad o Kollárovi a o Svatopluku Čechovi, psychologicky a esteticky nedala budoucnost úplně za pravdu, předešly jiné naopak další vývoj. Vrchlického hodnocení básnického významu Nerudova od podivuhodně správného srovnání s N ěkrasovem do kritické reservy k přeceň ovaným Písním kosmickým zachovává si po všech změnách vkusu a názoru svou platnost. Od Vrchlického rozboru formy Kollárovy a Erbenovy vede přímá cesta k Fischerově psychologii básnického tvaru, pro niž autor razil šťastný výraz Duše a slovo, a v úvodních odstavcích o Kollárově díle básnickém jest in nuce na· pověděno pojetí obrozeneckého klasicismu, k jakému došlo se v českém literárním dějepise o čtyřicet let později. Jsem hrd, že mně bylo přáno navázati přímo na podnět velkého znalce světového básnictví a vřaditi mezi osvícenství a romantiku periodisačně období klasicistické.

Soustavný literární učenec, který se v těchto statích ujímá vždy rozhodněji slova. nepohybuje se však s touže jistotou jako intuitivní vykladač a básnický proživatel slovesného umění, a proto poslední dva svazky Vrchlického Rozprav literárních s monogra 18

[na začátek stránky]