Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46) - str. 17

[na přehled] [na text]

Ročenka Masarykovy university v Brně. Ročník XX (1938/39-1945/46). Brno : Masarykova univerzita, 1947. 116 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nických profilech francouzských, ale i o obou svazcích Studií a podobizen, do jejichž druhého svazku zařadil památnou sebeobrannou stať Diletantismus v nové literatuře, i o Devíti kapitolách o novějším románě francouzském, kde od Stendhala přes naturalisty postoupil až k Franceově románové archeologii, exotismu Pierra Lotiho a k Rodově a Bourgetově etické duševědě, řídě se zásadou: "Četl jsem všecko, o čem zde mluvím, málokde se opírám o posudek cizí. Píši jen o tom, s čím mohu sympatisovati. Co je mi cizí, čemu nerozumím a tudíž si o tom úsudku nedovoluji, klidně pomíjím." Leckde, na příklad v knize spíše feuilletonistické než essayistické O knihách a lidech, zvrhá se metoda životopisná spíše již v postup anekdotický.

Avšak daleko nejkrásnější z literárních statí Vrchlického jsou ty, kde o básníku mluví básník, kde se místo metody a systému vciťuje umělecký duch mocí intuice a vnitřního spříznění do duše sourodé, která se v posvěcené a úrodné chvíli dotkla jeho ukrytých strun - dovolte, abych řekl, že tyto básnické karakteristiky jsou váženy z knižního prožitku, který není slabší nd prožitek reální, a že zde čtenářská inspirace pracuje obdobnými prostředky jako inspirace básnická. Pak se stává najednou, že Vrchlický mezi literární stati vkládá veršovanou podobiznu básnickou, nejčastěji ve formě sonetu, vypracovanou s podivuhodným uměním zkratky, koncisní metafory, lyrické analogie. V celou malou galerii portrétů básníků ze všech literatur evropských, antických, středověkých i moderních narostly takové znělky, zahájené cyklem Masek a profilů, v Dojmech a rozmarech a pokračují v Sonetech samotáře, Nových sonetech samotáře i Posledních sonetech samotáře. Vžívaje se láskyplně a oddaně, se sympatií a bez úmyslu kritisovati do osobnosti a tvorby básníkovy a nacházeje zpravidla s jemným smyslem vnitřní souvislost mezi životem a ~ílem umělcovým, karakterisuje buď popisem neb symbolem a dopíná se skutečného mistrovství tam, kde po stopách Gautierových a Baudelairových vyčerpává básnický zjev metaforou a obraznou parafrází. Místo výčtu znaků reálních z básnických děl a osudů nastoluje tu výčet znaků ilusivních a fiktivních a básní v obrazném světě svého mistra. To neplatí pouze o znělkových Maskách a profilech v knihách Vrchlického sonetů, ale i o jeho jiných, namnoze příležitostných charakteristikách básníků do· mácích i cizích, jež Vrchlický nejen pronikavě znal, ale také osu· dově prožil. Jeto nádherně rozkvetlá a zlatým ovocem obsypaná větev jeho učené poesie, která nemá v světové literatuře mnoho analogií. Jsem opravdu na rozpacích, neměl·li bych Vrchlického

2

17

[na začátek stránky]