Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Praha barokní - str. 1

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Praha barokní. Praha : Mánes, [1915]. 39 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Není starší a obecnější víry a zbožnosti, nežli ta, která se uctivě a důvěryplně sklání před ochranným duchem, zastírajícím svou přítomností a přízní dům, město, či kraj. Začtěme se pozorněji

do bájesloví starých národů nebo zamysleme se nad lidovou tradicí u nás i jinde, - a vždy upře na nás svůj zrak, napln~ý láskou i zkušeností, ona duchová bytost, kterou Rímané jmenovali genius loei. Měla úděl společný s ostatními polobohy i s bohy: nepodléhala kletbě stárnutí, avšak zasažena byla zákonem vývoje. Po jakých vznešených cestách vzestupu krá •čela lehká pata genia loei od primitivních dob latin,. ských, kdy dle slov Vergiliových v podobě hada sto •.čeného do sedmi kruhů uvedl Aeneu v úžas a okusil lehce z misek a z pohárů na oltáři, až do přítomných dnů, v nichž anglická básnířka Vernon Lee hluboko •.myslně vystihla podstatu jeho slovy: »Genius loei skládá se jako všecka úctyhodná božstva z látky našich vlastních srdcí a myslí, jet duchovní skutečností, avšak jeho viditelným ztělesněním jest místo samo.« Nikdo z nás, pokud vidíme v životě něco více než hmotnou reálnost, rozčleněnou libovolným počtem dnův, neubránil semoei tohoto genia. On to jest, jenž způsobuje, že se vracíme znovu a rádi do krajů a měst, kde jsme ani neprožili dětství ani nepohřbili rodičů, ale kde čekáme mimovolně němou útěchu a něžné přijetí. On nás volá hlasem neslyšným a přece neodolatelným, abychom se svěřili s tíhou svého smutku odumřelým náměstím, ohraničeným zvětralými paláei, kde do trávy mezi hrbolatou dlažbou házejí akáty své

1

[na začátek stránky]