Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Podobizny žen - str. 16

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Podobizny žen. Praha : Novina, 1940. 232 s. (Dílo Arna Nováka ; 2)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

kterým cyklus končí; neboť záhy po vyvrcholení idyly poitierské roku 587 Radegunda umírá.

Záhy po jejím skonu ujímá se její málem šedesátiletý přítel Venantius Fortunatus literární oslavy své příznivkyně a doplňuje jejím životopisem značnou řadu legend o galských svatých, pro něž se mu dostalo obecné proslulosti v církvi. V šestém století, jež bylo myšlenkově a umělecky neplodné, byl Fortunatus pokládán za velikého básníka. Severoitalský rodák a vychovanec gramatických škol v Ravenně, jejž vděčná pout k hrobu svatého Martina v Toursu přivedla v mladých letech navždy do Galie, měl nejednu vlastnost, vyznačující pravého básníka: formy mluvnicky i metricky bezvadné a vyškolené na starořímských elegicích užíval k zachycování prožitých dojmů z krajin a ze společnosti; honosil se důrazem i působivostí vycvičeného řečníka, který nepíše pro oko, nýbrž pro sluch a pro srdce; dovedl nejrůznější situace životní proměniti v zaokrouhlené obrázky poetické. S otevřeným okem prošel velký kus západní Evropy a rozuměje lidem i politice, pobyl na nejednom dvoře barbarském, kde jako obratný dvořan uměl se vlichotiti účinnou básní příležitostnou; jsa poněkud labužníkem a změkčilcem, okoušel tu rád pohostinství a chlubil se jemnými způsoby. Bezpečněji však než u mocných vladařů cítil se v střediscích duchovních a nejšťastnější byl v Po itieru, kam ho vábil stolec biskupský i klášter Radegundin a kde jako nástupce svatého Hilaria kolem roku 600 skonal. Rozkvět křesťanského básnictví ve starověkých formách za Karla Velikého zastřel nadobro slávu Fortunatovu, ušetřiv pouze jeho mohutných hymnů: jeho příležitostné básně, namnoze prázdně řečnické a pohřešující pevnosti přesvědčení, pozbyly nadobro významu, jeho životopisy svatých zdály se příliš jednoduchými pro vytříbenější vkus; jeho skladba o nešťastné visigotské princezně Galsvintě, která do Neustrie přišla si pro smrt z ruky zločinné

16 Fredegundy, souložnice manželovy, odpuzovala rozvleklostí.

[na začátek stránky]