Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Podobizny žen - str. 15

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Podobizny žen. Praha : Novina, 1940. 232 s. (Dílo Arna Nováka ; 2)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

a připravovaly půdu rytířskému mravu. Radegunda sama, uvědomělá podněcovatelka nábožensky citové kultury v době ukrutností merovillských, zůstane v dějinách vždy sloučena s tímto převratem názorovým; pravděpodobně na její popud vznikly obě hymny, zpívané po celý středověk na Veliký pátek v chrámech katolických, "Vexil1a regis prodeunt« a "Pange, lingua, gloriosi lauream certaminis«. První píseň, jejíž smělá parodie zaznívá i v »Pekle« Dantově, vrcholí horoucím výkřikem, opakovaným umdlenými rty a roztouženými dušemi dodnes: »0 crux, ave, spes unica«, druhá skladba založena jest na hlubokomyslném protikladu záhubného stromu rajského a spasného stromu kříže; vobou zpěvech nachází oddané srdce křesťanovo záchranu v Bohu, jenž utrpením a obětí stal se člověku nejpodobnějším a tím posvětil to, co bylo dosud hrůzou a pohanou.

Skladatel těchto hymnů, proslulý básník merovinské Galie, Venantius Fortunatus, jest středem pátého a posledního obrazu v řadě fresek. Jevištěm jest opětně poitierský klášter řádu sv. Cesaria, kde Anežka jest abatyší a Radegunda déle než dvacet let vůdčím srdcem. Líbezný výjev idylický: ve skromném večeřadle u stolu pokrytého jemně tkaným ubrusem, kde sto jí misky se štěpným ovocem, košíčky s kaštany, poháry s vínem, sedí zestárlá Radegunda a představená kláštera Anežka v rozhovoru s Venantiem Fortunatem. Zatím co Venantius požitkářsky okouší sladkých darů pozemských, předložených mu pečlivými přítelkyněmi, pročítá Radegunda na drobném bílém lístku latinská disticha básníkova, líčící, jak dlouhá mu byla přísná postní klausura Radegundina a kterak návrat z ní připadal mu jako útěšná doba žní bohatá snopy, hrozny a ovocem; shovívavý úsměv pohrává kolem ušlechtilých rtů někdejší královny při tomto nevinném lichocení obratného presbytera a klade svou bílou ruku jakoby k opoře na krucifix vztyčený na stole. A boží mír, vykupující

z hrůz výjevů předešlých, rozprostřen jest nad tímto obrazem, 15

[na začátek stránky]