Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Pio Vati - str. 142

[na přehled] [na text]

Pio Vati : sborník prací českých filologů k uctění dvoutisícího výročí narození Vergiliova. Praha : Jednota českých filologů, 1930. 174 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

142

i na zálibném líčení jihoitalského poblcží ve ~kladbě druhé:

"J ak~' poklid kolcm'

Hle moře moudrostí svou pl'edčit touží oblohy klenbu' Zlatý lÍsměv leží,

na zahradách a ni 'fách, na vinicích,

jež po Vesuvu bocích vystupují!"

To jest pozorováno, to jest prožito, to jest pověděno skutečn{: po vergiliovsku, ačkoliv Machar právě v této básni se nejevÍ zvláštním ctitelem Maronovým, když jej vystavuje jako veršovce lopotně zápasícího se slovem a rytmem, jako bezradného soutěžníka Homerova a Theokritova, jako literárního žárlivce na umění Horatiovo a nadání Ovidiovo, jako planého archaistu, který nerozumí hlasu života a pWomnosti. JešU~ několikráte po zd zvláště v knize lyrických arabesek Krúpt~je, se kmitne pravá klasická kraj ina Macharovou vzpomínkou, ale jak v básni V hmské Campagni. osti'e několika rysy přírodu shrnující. i v letmé improvisaci Ve vlaku z Florence do Ríma, sousUeděné v púsobivou zkratku, ruší pointa, tu ironická, onde sentimentální zamýšlený dojem.

J. S. Machar, celou povahou spíše pronikavý kritik než bezprosUední básník, snaží se ovšem tento dojem rozvíti v názor a názor podephti teorií; komentáí' u něho jest namnoze zajímav{:jší než báseň sama. Podal jej ve feuil1ctonistické knize [~ím, od první do poslední písmeny namHené proti všemu, cokoliv jest ve světové kultui'e romantické. Proto odsuzuje zde Machar tak úporně obecně velebenou krásu Alp a staví proti nim neurvalou mohutnost Apenin; proto stále zdúrazňuje púvab pi'írody kultivované, zvláště kde se v ní zjevuje starodávné umění vinaí'ské; proto, stoje na Monte Pincio, dává na sebe tolik púsobiti "hrdé tvrdosti" tamního panoramatu, kde z "linií, barev, obrysú, ploch i modré~o nebe s několika sthbrnými mráčky" mluví k němu sama duše věčného Ríma; proto se rozohňuje hledc' z okna tramvaye na zpustlou Campagnu phtomnou, pi'edstavou Campagni antické, "ideálně krásné krajiny s letohrádky a vilami uprosUed zahrad olivových, mandlovník~lVých, pomerančových, piniových a cypi'išových". A sem, do 20. kapitoly Ríma, vkládá Machar zcela soustavný výklad o podstatě pravé krajiny klasické: "Stah i{ímané milovali rozlehlé roviny s mírnými pahrbky, kde se nestaví procházejícímu se oku žádná hradba v cestu; rovinou tou musila probíhat živá voda, í-eka nebo potok; musily se v ní sUídat zelené koruny zdravých stromú se svěžími lučními koberci a jen někde na konci horizontu, kde oko už umdlévá, směly vysoké hory zavírati rozhled." Hle více než šedesát let po Kollárovi první autentický popis, či pi'esněji i'ečeno výměr vergiliovské krajiny klasické!

Neměl zústati osamocen. R. Hlll v létě, ovocem ze své pouti italské, uVel-ejnil F. X. Šalda v Národních Listech sedmero feuil1etonú, Několik dojmú a reflexí italských, které stejně jako causerie Macharovy, sousUeďují svou hlavní pozornosť k Římu. Tím se liší od "Listú italských" Ruženy Svobodové, nedlouho pí-ed tím otiskovaných, jež se omezují na města severní a sUední Italie a právě jen na města, nedbajíce volné krajiny s výjimkou pobi'eží u Rapalla a Chiavari, kde v sadech pod zvony velkonočními k novoromantické básnír-ce promluvila "krajina, která uspala všechny touhy, poněvadž sama byla jejich jediné naplnění."

Svému cyklu, psanému perem básnickým, jež uvědoměle vedla ruka uměleckého a kulturního psychologa ze školy Barresovy, pi'edeslal F. X. Šalda syntetickou úvahu o italské púdě a přírodt" vrcholící chválou hmských zahrad a parkú a o:;]avou melancholické monumentality hmské Cam-

[na začátek stránky]