Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Památce Antonína Sovy - str. 7

[na přehled] [na text]

Památce Antonína Sovy. Pacov : Spořitelna města Pacova, 1934. [10] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nymem Ilja Georgov objevila v 80. letech v pražských literárních časopisech. Příchod 211etého jinocha do Prahy byl jednou z typických "výprav chudých", o jakých Sova později vyprávěl ve velké románové kronice: místo peněžních prostředků si nuzný učitelský synek a nadějný posluchač práv nesl s sebou odporučení k velkému básníku Jaroslavu Vrchlickému, jen o II let staršímu, ale již slavnému; místo pravidelných universitních studií musil sháněti chléb v drobné práci novinářské, redakční a písařské; Praha, kterou pozdravil s tolikerou nadějí, zařadila bezbranného snílka a nepraktického idealistu do "kasty živořící" a zbystřila trpkými zkušenostmi jeho sociální citlivost. Roku 1887 se uchytil jako malý úředníček v kancelářských službách hlavního města Prahy a již v nich setrval. Později přestoupil do městské knihovny pražské, kde se stal posléze ředitelem; úřad ten zastával až do posledních let.

Již v době svého příchodu do Prahy cítil, že vlastním obsahem jeho života bude literatura a zvláště básnictví, ale trvalo dosti dlouho, než zaujal mezi spisovateli místo význačnější. Od konce 80. let stál v přední řadě mladých básníků, kteří v "realismu" a v "impresionismu" hledali nové cesty českému slovesnému umění, stranou od vládnoucího směru Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického; roku 1890 vydal svou první knihu veršů "Realistické sloky", ale teprve po pěti, šesti letech byla k němu obrácena živější pozornost veřejnosti. Krajně upřímnou a výrazově prudkou zpovědí "Zlomená duše" se osvědčil pronikavým znalcem a soudcem nitra

[na začátek stránky]