Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Památce Antonína Sovy - str. 6

[na přehled] [na text]

Památce Antonína Sovy. Pacov : Spořitelna města Pacova, 1934. [10] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

směle odkaz hnutí pokrokového a připravující pudu pro sociální i národní revoluci, prosytil Sova tvrdošijným blouznilstvím a zanícenou věrou svých dávných jihočeských krajanu ..... takto ani druhá, mravně horující a prorocky nadšená část jeho básnického díla není bez souvislosti s pudou, odkud vzešel. Čím více Antonín Sova zrál a lépe rozuměl vlastnímu složitému já, tím si toto zákonné spojení s domovem jasněji a raději uvědomoval. Jeho rodný kraj promodrává Blaníkem v básnické knize, kterou odevzdal národu před jeho politickým osvobozením, ve "Zpěvech domova", a k němu se nese i poslední velké citové poselství nemocného starce těsně před smrtí, nazvané "Drsná láska". Proto plným právem ukládá dnes město Pacov popel svého největšího rodáka do svého středu, aby Antonín Sova i po smrti byl nejen společníkem a patronem, ale i strážcem a ochráncem všeho, cokoli čestného a velkého budou podnikati jeho krajané.

Antonín Sova, jenž se jako básník měl později státi vychovatelem svého národa a mistrem slovní i veršové hudby, narodil se jako syn učitelské a muzikantské rodiny v zámku v Pacově dne26. února 1864. O dvě léta později byl jeho otec přeložen do nedalekého Lukavce, kde hoch a student ztrávil v přírodě a hudbě nejkrásnější svá leta; toť ono "údolí všech údolí", kam se později vracely jeho toužebné sny. Z Lukavce se roku 1877 vypravil na studie gymnasiální nejdříve v PelhřimOVě, potom v Písku, kde setrval do maturity roku 1885. Již za posledních let studentských počal veršovati, a nejedna z jeho rozjímavých a náladových básní se s pseudo-

[na začátek stránky]