Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Památce Antonína Sovy - str. 5

[na přehled] [na text]

Památce Antonína Sovy. Pacov : Spořitelna města Pacova, 1934. [10] s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Arne Novák:

ANTONÍN SOVA

OSUDU, KTERÝ ANTONÍNU SOVOVI ustlal v Pacově kolébku i lože úmrtní, přisvědčil básník sám oddanou láskou a hlubokou věrností k svému domovu. Ačkoli povoláním byl odsouzen ztráviti celý mužný věk v Praze a ačkoli jeho vývoj básnický i mravní nelze odloučiti od města, které sám nazval "věčnou stráží" národa, přece vzpomínkami a touhou se stále vracel k svému rodnému kraji. Tam na modrých, lesnatých svazích Českomoravské vysočiny se mu již v mladosti dostalo uměleckého štěstí, že prožíval všemi smysly bohatě a odstíněně kouzlo přírody a že v ní svou zjemnělou vnímavostí odkrýval stále nové a nové divy ... Sova krajinář, Sova sensitiv, Sova impresionista byl by se nerozvil bez pozadí, jež mu dával domov. Ale dějinná minulost kraje, náležejícího v oblast husitského Táborska, statečného v hloubání i v boji, promlouvala k němu, snílkovi a samotáři, ještě jiným jazykem. Odtud čerpal důvěru, že se splní jeho smělé tužby a sny o spravedlivějších a čistších útvarech lidského soužití a společenské jednoty a to především v milovaném jeho národě. Svůj myšlenkový svět, obměiíující

[na začátek stránky]