Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

O Svatopluku Čechovi - str. 49

[na přehled] [na text]

O Svatopluku Čechovi : ročenka Dobročinného komitétu v Brně, Chudým dětem, roč. 44. Uspořádala Hana Humlová. Brno : Nákladem Dobročinného komitétu v Brně, 1932. 112 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

b '1 I • I cl VI 'h h h k I v a osvo OZUJ1Cl spOjem S USl sve O oc a, tery, rovnez

válečná obět, odpočívá v daleké cizině, ale kolik vnitřního pohybu jest vloženo do dramatických gest květinářky, vybírající věnec, uvolňující proud slz, modlící se, žehnající rov těmi křížky a belhající se pak dále do soumraku a do trvalé beznaděje! A protějškem ke ~raciosnÍlnu odstavci o listu, křepčícím při posledním letu, "šelestivý tanec duchů na ztraceném hrobě«, uzavírá Svatopluk Čech svou dušičkovou arabesku mrákotně duchovým viděním:

>,Podivně šelestí suché listí vánkem probuzené kolem hrobu. Jsou to snad tři duše mateřské, oblétající ozdobený hrob svých miláčků? Jsou-li to, vyjme jistě některá z toho věnce nejkrásnější květ a zanese jej i s tou slzou, třpytící se na něm, daleko, daleko na jih, na jiný opuštěný, neznámý hrob.«

Vystupňovaný lyrismus, který dovede citové vzrušení promítnouti a zkonkretniti náladovým obrazem mo<:né sugestivnosti, slučuje ve slohovou jednotu obě závažná místa skladby, závěr náladového obrazu o opuštěném hrobě a konec výjevu povídkového, přeneseného tajemně do sféry duchové. Společný motiv šelestícího listu se vrad tu i onde, tam jako symbol marnosti lidského života, neodvratně propadajícího zmaru, tuto jako podobenství lásky, nad smrt silnější. A tu se ocitáme u samého nervu dušičkové arabesky, která by byla beze sporu získala, kdyby byl odpadl feuilletonistický vstup, vzniklý patrně dříve, než skutečná inspirace tvůrčí sestoupila na autora. Na rozdíl od tlumočníků, kteří v Dušičkách v lese hledají především pacifickou elegii, slučující vojáky padnuvší pod různými prapory v zemích od sebe vzdálených a vytržené stejně krutě a nespravedlivě z přirozené jednoty rodinné, slyšíme z črty jako hlavní motiv síly přímo inspirační, oslavu mateřské lásky, tak častou u básníka nezapomenutelné episody Bártova syna Ve stínu lípy. Nejsou to mrákotné postavy vojáků, které si nad ztraceným hrobem za soumraku dušičkového podávají ruce, snad z protestu proti válce, vojevůdcům a mocnářům, nebo dokonce překonávajíce rozdíly národností, krve a

49

[na začátek stránky]