Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

O Svatopluku Čechovi - str. 48

[na přehled] [na text]

O Svatopluku Čechovi : ročenka Dobročinného komitétu v Brně, Chudým dětem, roč. 44. Uspořádala Hana Humlová. Brno : Nákladem Dobročinného komitétu v Brně, 1932. 112 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

octly v Pickově propagačním výboru Symfonie války i ve stejně pacifickém souboru Anny Auředníčkové !ucet českých vyprávěčů? Přes pozdní projevy v Modhthách k Neznámému a v cyklu Do světa širého hledali bychom básníka Adamitů, tižky, ale i Písní otroka, sotva mezi apoštoly světového odzbrojení a při veškeré mnohotvárnosti Cechových feuilletonů i arabesek stěží bychom se nadáli, že tam najdou pováleční hlasatelé mezinárodního míru žádoucí výraz smyšlení protivojenského a dokonané shody všeevropské.

Arabesku Dušičky v lese napsal Svatopluk Čech pro dušičkový feuilleton Národních listů r. 188 I, kde byl právě tehdy jako besídkář a redaktor zavázán; ačkoliv občas sám ironisoval psaní cituplných povídek vánočních neb dušičkových, přece nepohrdl několikráte touto formou, spojující možnosti volného feuilletonu a dějové novely. Právě zde se mu toto sloučení povedlo, a spokojen v celku se svou náladovou črtou, mohl ji po šesti letech (1887) zařaditi do Topičova souboru Humoresek, satir a drobných črt, odkud přešla pak do XV. svazku Sebraných spisů; že by jí sám byl kdy přisuzoval význam zvláštní a že by byl nějak zdůrazňoval její tendenci, není nikde doloženo.

Improvisační vznik náladového feuilletonu jest naráz patrný ze slohové nejednotnosti, vyrovnané lyrickými obraty dovedného stylisty: po dušičkové, zprvu ironické, ale v zápětí sentimentální causerii o městských hřbitovech a o opuštěných hrobech následuje lyrický obraz ztraceného a bezejmenného ,rovu tří vojáků z pruské války v podzimním lese; teprve pak houstne teskná listopadová nálada, zachycená mistrně melodickým odstavcem o odumírajícím a klesajícím listu, v epický, povídkový výjev, jak stará chudobná květinářka klade ze své nůše, určené na prodej, na tento propadávající se hrob neznámých vojínů krásný věnec, myslíc na ztracený rov svého syna, padlého při okupaci bosenské. Jsou to jenom dvě stránky, na něž básník prosou na črtal dušičkový výjev z beznadějného a přece zbožného života opuhěné stařeny, nacházejfcí nad hrobem cizích vojáků tajemné

48

[na začátek stránky]