Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Na konci života - str. 7

[na přehled] [na text]

KALUS, Josef. Na konci života. 2. vyd. Opava : Edice Pásmo, sv. 5, 1935.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

z P Ě v A K

S E

L O U C Í

K dyž se již již blížila osmdesátka Josefa Kalusa, kterého kdysi přítelbásník Petr Bezruč oslovil tak výstižně jako "slavíka na Čeladné", sebral stařičký zpěvák do nevelkého svazečku všecku epickou žeň svých posledních, nezmlkajících let, pokud jeho prosté obrázky dějů a postav v lehounké formě písňové a popěvkové zachycovaly valašský lid a valašskou přírodu v podobách poetovy mladosti. Byly mezi tím improvisace šťastných okamžiků, ale i písně, které dlouho "zrály v srdci, jako na dně řeky dlouhé lidské věky zraje perla malá"; byly tu chvatné pohledy unešené touhy do ztraceného domova z dávných dob, ale také syntetické zkratky krajanské povahy, vzdorující ve svém jádře změnám doby a mravů. To byly Kalusovy Valašské romance, jichž se dostalo čtenářům do ruky právě v týden Kalusovy nečekané smrti.

Literární dějepis věděl na ráz, kam zařaditi toto pozdní Kalusovo kvítí, které vykvetlo v starcově jizbě za oknem pod paprsky zimního slunce: byly to opět ohlasy písní lidových, jaké, vraceje se k staré tradici Čelakovského, uvedl k nám znovu Josef V. Sládek a tím podnítil řadu mladších pokračovatelů. Starosvětské písničky z Valašska - tak možno označiti poslední Kalusovu sbírku, v níž si přes hrob a přes časovou propast delší dvaceti let podává tuku s nejčistším a nejvzdušnějším lyrikem našeho básnictví, s J. V. Sládkem. Nebyl to jenom nahodilý vztah dvou poetů, z nichž starší se snažil v písňové zkratce vyjádřiti lidového ducha rodných západních Čech v Brdech a mladší tlumočil ~ drobných útvarech krajanské cítění východomoravského kmene pod Beskydami. Náleželi k sobě přese všechny rozdíly věku a vzdělání, společenského příslušenství a životního rozhledu, životní intensity a osudového určení velmi těsně. Sládek hlubokým studiem světového básnictví, Kalus divinačním pohledem nadaného samouka postihli stejně, kde zpívá nejčistší a nejplnější zdroj pravé lyriky. Pro oba citová intensita, zesílená stykem s přírodou i podmíněná osudovým zasvěcením v typických situacích životních, byla pravou odmykatelkou básnické tvorby a to právě v oné části, které u složitého mistra i skromného žáka stojí nejvýše, vysoko nad ohlasovou větví

[na začátek stránky]