Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Mužové a osudy - str. 24

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Mužové a osudy : kniha studií a podobizen. V Praze : Jos. R. Vilímek, 1914. 407 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

ARt,E NOVÁK:

nervstvo našeho národa, uznali jste za dobré obrátit se k minulosti a k fikci; nechte nám jen bez posměchu naše království, které jest s tohoto světa. já, tušitel a pouhý učedník, nebudu jistě ten, kdo uvede tam náš lid; bděl jsem alespoň, aby všickni dobří Moravané nebloudili po vzdušných cestách, nedali se zlákat poutnickými písničkami od svých ruchadel a bran, humen a stodol.

I u nás na Moravě jest podzim; zdá se mně však, že trochu jiný než v Praze. Zoraná pole vlhnou a voní, a když jimi procházím, jest mně, jako by vláha a míza z těch hrud vnikala mně do svalů, jako by v nich proudila a vzpínala se, jako by tam zpívala píseň zdravé a jaré budoucnosti. jak teprve to asi pociťují ti moji hoši, kteří vyrostli z pevných selských rodů a ne jako já ze služebné a kupecké směsi německo-francouzské! Nejsem hrd na své předky; jsem hrd jen na své odchovance, na jejich vědomí radostné síly, na jejich řeckou lásku k zemi, k tělu, ke zdraví. Ale vidím, jak se milý Hynku, v duchu posmíváš nenapravitelnému hmotaři a jak s vrchů ozářených sluncem mythického jara, kde kraluje zlatovlasá Děva, Tvá to bohyně, útrpně pohlížíš do těch moravských nížin, v nichž jsem se usadil já. A přece, ač Tebe mám rád a ačkoliv někdy se mně kmitne v mysli hrad pražský, planoucí v ohních zapadajícího slunce, lákáš mne marně, marně do svých studených výšin. jsi příliš mým přítelem, než abys mně nerozuměl.

[na začátek stránky]