Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Máchovy ohlasy - str. 37

[na přehled] [na text]

Máchovy ohlasy : ročenka Dobročinného komitétu v Brně, Chudým dětem, roč. 48. Uspořádala Hana Humlová. Brno : Nákladem Dobročinného komitétu v Brně, 1936. 156 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

chy zásadně odlišuje. Taková analysa by jistě dovodila, jak se i při domnělém slovném citování verš a výraz Máchův v Čechově ruce mění; jak žák mistra přehodnocuje pointami, antitésami, barevnými i světelnými kontrasty; jak vedle krajiny máchovské nenápadně a účinně staví svou přírodu vlastní, rafinovanější v pěstěné smyslovosti (»z hloubi tyčí les dav štíhlých, strmých pňů a větví řásnou směs, jež kolem v propasti noc zelenavou přede«). A pak by vysvitlo též, jak hluboce nemáchovské je řečnicky dialektické řešení rozporu mezi krásou a pravdou, do něhož Sv. Čech vložil nejvíce důmyslu a nejvíce výmluvnosti, jen aby smířil rozpor, jen aby vybudoval mezi tésí a antitésí duhový most syntése; jen aby na počest tragického básníka disharmonie zharmonisoval svou koncepci toho, »co poesie jest, ta svatá, veliká«.

Tím více uchvacuje při základních rozdílech myšlenky i umění Čechova důvěrně citová příchylnost k Máchovi, povznesená do vyšší sféry ještě ušlechtilou skromností poety, který právě tehdy byl zahrnován nejúplnější přízní obecenstva i kritiky:

»Jsem také básník snad. - Jak vzdálen, Hynku,

tebe!

Ne velikostí jen - s tvou nesmím měřit sebe než celým ducha směrem, cítěním a snahou,

jak od tvé rozdílnou jsem ubíral se drahou! A přece v žití celém z pěvdl rodné strany byls duch mi zvláště milý, drahý, zbožňovaný.

AJ á hlava před tebou se v úctě zbožné sklání, o krásy proroku! Jdu dále povznesen

a nazpět v žití hluk si nesu v dumavé skráni s bříz, jedlí šuměním tVltj hvězdný jarní sen.':

37

[na začátek stránky]