Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

- str. 9

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Máchova "Krkonošská pouť". V Praze : [Arne Novák], 1911. 28 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jenž se projevil již v činnosti snové, určoval tu při vypracování cestu obrazotvornosti. V partiích takřka doslovně převzatých z deníku učinil Mácha (kromě přeložení textu do osoby t~tí) tyto změny. Ve snu odehrává se děj od pozdního dopoledne až do západu slunce; v »Krkonošské poutie rozvírá se Sněžka s klášterem právě o půlnoci, jinoch vstupuj.e do kláštera při východu slunce, dopoledne klade mnichům otázky, o polednách koná se pohřeb zemřelých mnichův, a hluboko v noci zavírá se síň i předsíň klášterní. Mnich, jenž jinocha poučuje o tajemství kláštera, ve snu vyká, v »Krkonošské pouti V deníkovém zápisku snu končí vidění takto: »Zavř.ela se síň i předsíň; pláče kráčel jsem s hory, neuleví bolest srdce mého, leč až usnu pod kořeny rozlehlého dubu.« »K r k o no š s k á P o u ť Poutník (sv. II., str. 308.):

Byla chladná noc, hluboká tma kryla ouzkou mezi skalami stezku, kterou, časem o povalené lebky i kosti lidské klopýtaje, mdlým se ubíral poutník krokem. Daleká i dlouhá byla rozsedlina skalní, černá tma kolem, vybledlé jen se mdle skvěly lebky a ve vzdáli na nej vyšší proti rozsedlině skále, pokryté ve vrcholí sněhem věčným, stál kříž zaslepujícím ozářený světlem zbledlé Luny. , Dobrou noc« - ,dobrou noc« šeptal mdle; - co ztracený papršlek Luny zdála se před ním vznášeti postava bledá, ztuhlou mu ku kříži okazujíc rukou; než hlučící í hrůzně lkající vich". jinými k němu mluvil slovy tajemnými Za ním planulo zoře; časem se chtěl ohlédnouti k ružobarevným červdnkum ozlacujícím stezku přešlo?,; ne7. bouře násilně tiskla ho vpřed a touha nevýslovná táhla ho za sebou v neznámou zemi stezkou neznámou.

Krkonošská pouť (sv. 1., str. 98.):

Byla chladná noc, ouzkou mezi horami rozsedlinou ubíral sepoutník mdlým krokem s hor. Naproti němu v celé své vysokosti stála Sněžka, na vrcholku jejím sněhem krytém stál nyní jen osamělý kříž; ouplný měsíc zrovna přes něj přehlížel v rozsedlinu, tak že se zdál křížem ve čtyři stejné kusy rozdělen býti. ,Dobrou noc, dobrou noc! <šeptal umdlený poutník hlasem slabým. Co ztracený paprsek luny zdála se před ním vznášeti bledá postava ženská; mrtvé okó' upřeno bylo vzhůru ku kříži, tvář její bílá co křída, rty zesinalé budily hrůzu; a ztuhlá sněhobílá ruka, neustále vzhůru prstem nataženým ukazuzující, skvěla se v paprsku měsíčním; zdaliž ku kříži neb na mřsíc ukazovala, nebylo lze rozhodnouti.

(Sv. I., str. 99., ř. 2-8.):

Za ním planula zoře; je,~tě jednou se chtěl ohlednouti k růžobarevným červánkům, ozlacujícím stezku přešlou, než bouřlivý, hlučné a hrozně lkající vítr mlu-

[na začátek stránky]