Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

- str. 4

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Máchova "Krkonošská pouť". V Praze : [Arne Novák], 1911. 28 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

4

se s hor Krkonošských a domnívaje se, že Marinka již zde v tichém odpočívá snu, odpočinul jsem též. atd. . Spojitost jest na snadě: básníkz~Mlfr i n k y~ První, kdo si povšiml jedné neshody, byl Jan Voborník (Karel Hynek Mácha, v Praze 1907, str. 37 a 38). Upozorňuje na oblíž'e chronologické slovy: ~Kdy si máme tu pouť mysliti, není zcela určito. Dle str. 233 Spisů ll. v povídce »M a r i n k a~ bylo to v září r. 1833. Ale na, str. 241 mluví o jinochu dvacetiletém, což by značilo r. 1830. Na téže straně mluví o pouti .první«, snad ji tedy konal i na Krkonoše vícekrát? Hypothesy Voborníkovy, že bychom měli snad .KrkonoŠskou pouť« klásti do r. 1830, nelze však přijmouti; úzký vztah k ~M n i ch u«, kterého Arbes (»Ku charakteristice Karla Hynka Máéhy« v .Roz· hledech. VlIL, str. 9) přesně položil na rozhraní r. 1832 a 1833, i k Máchovu deníku z r. 1833 i jeho korrespondenci z r; 1832 a 1833 zabraňuje, abychom • K r k o n o š s k o u p o u ť. řadili před r. 1832.

Důležitější než tyto závady chronologické jsou některé rozpory vnitřní. V .K r k o n o š s k é P o ut i. není ani zmínky o chorém příteli, a též erotický obsah jest úplně jiný. Milenec exaltované zasvěcenky smrti, Marinky, by se dojista nenazýval »nemilovaným a nic nemilujícím,« a se slovy k Marince: »Ty jediná, co mi rozumí. neshoduje se monolog z »Krkonošské p o u t i.: »Oh, on ještě miloval tebe, než pozdě - pozdě, ty již ztracena jsi byla pro něho; ty jsi vzešla jemu co hvězda jitřní nad temné vlny myšlenek nynějších, a první paprsky padaly opět v jeho temnou mrtvou noc; zlaté sny mladosti jeho vrátily se: než myšlenka, že jediná hvězda, které lze bylo osvítiti stezky pouti jeho světlem růžovým, není hvězdou jeho atd ...tato myšlenka řítila jej zpět v noc myšlenek předešlých.. To vše shoduje se s Máchovou milostnou korrespondencí »Bolesla vskékrásce« (cituji všude podle Vlčkova vydání, sv. II" str. 283-284), ale nikoliv s erotickým pásmem »M a r i n k y., kde hlavním motivem jest láska, vzplanutí lásky k dívce zasvěcené zmaru v posledních dnech jejího života, lásky, jež jest horoucně opětována.

Připomeneme-li ještě, že »Krkonošská pouť« psána jest objektivněji v osobě třetí, kdežto .M a r i n k a. i »V e č e r na Bez d ě zu. v osobě první, doložili jsme snad dostatečně, proč .Krkonošskou pouť« pojímáme jako samostatný celek, pokládajíce připětí k .Obrazům ze života mého. za nahodilou a blíže nezdůvodněnou novotu vydavatele z r. 1862. Proto odmítáme i další závěry, které na př. Zdziechowski (Byron

[na začátek stránky]