Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

- str. 13

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Máchova "Krkonošská pouť". V Praze : [Arne Novák], 1911. 28 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

13

muži toužně a vášnivě, leč nešťastně stíhané, Mácha staví barevného motýlka, který nechce na studené a nehostinné hory, v kontrast k člověku, jenž musí toužiti po výšinách. Jinak motýl nepatří k obvyklému apparátu Máchovy poesie. Za tuto meditaci vložil Mácha svou vlastní podobiznu, které si ještě všimneme ijako kabinetního kousku barevných kontrastů máchovsk) ch. V stilisaci zaujím~í dvě jednotlivosti: ozvuk z Goetha a obraz, později v .Máji« s malou změnou opakovaný. Mácha líčí se mezi jiným sám takto: .Modré oko jeho nevýslovnou jevilo touhu, takže celá jeho postava zdála se v soumraku večerním býti od pustých skal obráženým ohlasem písně: ,Znáš-"'li t'tt zem, kde citrýnový květ' atd.'

Citát z písně Mignoniny jest totiž jedním z rysů, které ·Krkonošskou pouť. spínají s »Marinkou •. Spíná však obě práce velmi volně; hrdinka povídky zdá se básníku zosobněním Goethovy Mignony, jak ji Schadow maloval (.tak jsem uvykl ji milovati v obraze Mignůny«); rek • K r k o n o š s k é p o u ti. působí dojmem charakteristické Mignoniny písně 1. Charakterisuje-li Mácha dojem z jinochovy postavy matným obrazem ohlasu Mignonina zpěvu od pUotých skal, zaznívá v tom obraze k nám mnohem konkretnější a přiléhavější verš z epilogu .Máje«: .večerní jako máj ve lůně pmtých skak2

Podobiznu vnější doplňuje podobizna duševní; rysy její se vracejí v souhlase takměř doslovném ve dvou důvěrných dokumentech (všiml si shod těch částečně již J. Voborník na UV. m., str. 39): v nedatovaných dopisech .B o I es 1 a v sk é krá s c e<Č. XIV. a XV. (podle datování Vlčkova z konce r. 1832 a z března 1833; viz sv. 11., str. 283 a 284) a v básni • V s vět jsem vstoupil«, jež se čte mezi »Básněmi bez nápisů a zlomky. (na UV. m., sv. II., str. 140-141) .. Klademe vedle sebe texty souběžné. (Souhlasná místa dopisův a »Krkonošské pouti« kllrsivou.)

1 Mácha cituje podle vlastního překladu; Jungmannovo přebásnění .Písně milostničky 2 Epitheton .pustý. vrací se opět a opět v .Krkonošské poulie a to nejen v souvislosti s líčením krajinářským: Vyšehrad pustý, pusté bory (protikladem: krajina úrodná) a nejmohutněji: pustá tichost neskonalé noci. Ještě častěji v původním náčrtku v XIV. dopise (pustá skála, pustá bezživotná noc) a v .Mnichu.: pusté ticho, hory pusté, místo tak pusté, pustá noc (dvakráte), hrad zpustlý; ba i v gradaci: pustopustá hrobka. Jako náladového refrainu dvakráte užito stupňovaného verše .šero, pusto, mrtvo kolem«. Pro Máchu slovo »pustý. pravděpodobně Ill'bylo pouhým zvukem - a jest v něm nesporně plnost zvuková, - nýbrž i adaekvátním výrazem jistého, znovu a znovu se vracejfcího pomyslu, totiž nihilisticképředslavy o věčnosti, kterou mu ptedobrazovala němá noc V tOm smyslu užito epitheta i v lL zpěvu .Máje<: »v to pusté nic jsem uveden« a .pustopustá temná noc ostatní díl zastlni«.

[na začátek stránky]