Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

- str. 10

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Máchova "Krkonošská pouť". V Praze : [Arne Novák], 1911. 28 s

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

]0

vil k němu z končin těch slovy tajemnými a moc nezndmd tiskla ho vpřed, touha nevýslovnd tdhla jej za sebou v nezndmou zemi stezkou nezndmou.

Změny, jež tuto Mácha podnikl, otvírají poučný pohled do jeho básnické dílny. Skizza »Poutník« v deníku jest pri'thledná, v celku triviální allegorie. Nad horou lebek tyčí se, osvětlen měsícem, veliký kříž, postava, patrně Víry, ukazuje k nt'lmu poutníku zbloudilému, jejž však vítr (snad symbol zoufalého a nespoutaného hloubání světského, či vášnivého života?) chce strhnouti za sebou. Ri'tžobarevné červánky (sotva srovnatelné s hlubokou tmou chladné noci), do nichž poutník toužebně pohlíží (srv. V • Máj i«: »vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou, spěchá ku cíli, než červánky pohynou?<), jsou patrně obrazem prchnuvšího mládí, neboť • ozlacují stezku přešlou«. Allegorická talo episoda výborně se Máchovi hodila k strašnému vidění klášternímu; tam byl zdrcen poznáním věčného probouzení ze smrti k životu krátkému a nicotnému - zde dětská víra, křesťanství, na chvíli jej vábí klamnou útěchou. Zdziechowski mýlí se nesporně (na m. uv., str. 27), tvrdí-li, že v ženské postavě »zjawia si~ zmar~a kochanka poety«; patrně hyl zaveden domnělou jednotou erotického pásma .Marinky« a »Krkonošské pouti~.

Ale Mácha cítil, že jesl nutno kontrasty sesíliti a prohloubiti. Vymýtiv motiv větru a bouře, poslavil v protiklad kříž a měsíc. Měsíc jest Máchovi od naivní a začátečnické básně »Měsíček. (>Aj, libý větérku, co spěješ tak rychle«) až k slavnému místu v .M áj i •• Ouplné lun)' krásná tvář - tak bledě jasná, jasně bledá, jak milenka milence. hledá« stálým symbolem věčně neukojitelné marné touhy. Castěji (nejvýrazněji v 10. zlomku .P I n á I u na nad por o s t lo u str á ní.) probudila se v MáC'hovi při pohledu na rozlité světlo měsíce touha po ztracené dětské víře. V .K r k o no š s k é P o ut ie allegorická po§.tava smrtelně zesinalé ženy (patrně náboženské víry již odumřevší) brzy ukazuje ke kladnému principu křesťanskému, brzy k matnému ideálnímu toužení po nedosažitelném neznámu j leč poutník nedovede rozhodnouti, co postava vlastně doporoučí; i vyznívá celý passus úplným agnosticismem.

Řadu změn vyžádala si logika kontextu, s nímž ve shodě kříž vytyčen na vrcholu Sněžky. Naivně romantická dekorace lebek a kostí škrtnuta, rovněž upřílišená nadsázka o věčném sněhu; také věta o »růžobarevných červáncích. z logických důvodů zatím jest potlačena. Za to zevrubněji vylíčena allegorická postava ženská; značí-Ii podle našeho pojetí opravdu odumřelou víru, má hromadění mrtvolných rysů) kvantitativně nepoměrné, důvod symbolisaČní.

[na začátek stránky]