Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Litomyšl - str. IV

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Litomyšl. V Praze : F. Topič, 1916. vi, 40 s. čb. fot (Umělecké památky ; 6)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Pernštejnové, kteří seděli na Litomyšli po osmdesáte let (1567-1649), nezůstali vždy věrni hrdým a světským ideím renaissančním; urozená paní hraběnka Frebonie Helena Eusebia z Pernštejna, kterou se panování proslulého rodu na Litomyšli končí, ovládána byla cele chmurným duchem náboženské protireformace. Projevila to význačným činem, jenž se stal pro město Litomyšl navždy památným: r. 1640 přivedla z Lipníka Otce řádu pobožných škol, vystavěla pro ně při fortně Horního města dům kolejní se skromným kostelíkem, a r. 1644 otevřeli piaristé gymnasium. Ale pouze jednoduchá kolej, čtyřkřídlá to budova o jednom patře s příznačnou kvadraturou nádvoří, připomíná přísné počátky piaristského řádu; i chrám přiléhající na východní straně ke koleji i gymnasium, posunuté od fortny k hoře Olivetské, jsou světské výtvory XVIII. století; jmenovitě chrám, honosná stavba pozdního baroku, má světlé a světské půvaby, v nichž si libovala stejně panstva šlechtická i kněžská v době, kdy staré asketické a tvrdé ideály protireformační vyvanuly. Litomyšlští piaristé nalezli štědré příznivce v pernštejnských nástupcích, hrabatech z Trautmannsdorfa, kteří se udrželi na Litomyšli do r. 1753. Ti zbudovali jim dle návrhu Jana Battisty Alliprandiho v l. 1714-1730 vysoký a rozsáhlý kostel, jednolodní to stavbu s lodí křížovou a řadou kaplí, se dvěma věžemi postavenými šikou v průčelí. Jak průčelí chrámové na hoře Olivetské se třemi vchody a s půvabnou balustradou, na kterou pne se vysoký štít volutový, tak zvláště pohled k hlavnímu oltáři, kde oko upoutá nejprve kazatelna, pak gigantické sochy evangelistů na nárožích křížového středu, posléze hlavní oltář sám uprostřed smělé architektury se sochami knížat apoštolských po bocích - toto vše, komponované vznešeně a pádně bez dekoračního přetížení, ale za šťastné součinnosti světla rozvrženého v širém prostoru, má barokní pathos XVIII. věku, oratorský spád kázání pečlivě připraveného, jasně učleněného, ale útočícího smyslovými kouzly na posluchače z urozeného a štědrého panstva.

Takovou jednotu slohovou marně bychom hledali v komplexu budov, vyvrcholených chrámem proboštským. Jádro všech těch složitých staveb, vyplňujích návrší mezi zahradou piaristskou a Novou ulicí a objímajících vedle trojlodního kostela Povýšení sv. kříže ještě přilehlou, velmi zachovalou kapli sv. Josefa se sakristií, proboštství a kapli sv. Markéty, jest ryze gotické a

IV

[na začátek stránky]