Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Litomyšl - str. III

[na přehled] [na text]

NOVÁK, Arne. Litomyšl. V Praze : F. Topič, 1916. vi, 40 s. čb. fot (Umělecké památky ; 6)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

složitostí netoliko odborné badatele o dějinách politických, kulturních a uměleckých, nýbrž i básníky a vyprávěče, jejichž rozkoší i schopností jest křísiti postavy a city zašlých kultur.

Záme'k litomyšlský, k němuž od dolního cípu náměstí stoupá Olivetská hora, malebně osazená starými košatými kaštany, tvoří rozlehlé město pro sebe, k němuž na západě přiléhá předměstí Zahájí, na severovýchodě pak ryze venkovská čtvrt Záhradí. Zámecký park, jehož větší severní část má zdivočelý ráz anglický, menší pak jihozápadní oddíl nese stopy zdobného francouzského pěštěnÍ, otáčí širou čtverhrannou budovu se tří stran; přední průčelí zámecké hledí do dvora, uzavřeného opět masivní hradbou pivovarských budov mísících ve stavbě prvky renaissanční a barokní; zámecká čtvrt docelována jest řadou úřednických domů uzavírající ji oproti Záhradí. Uprostřed všech těchto architektur kamenných i zahradních, na nerozeznatelné prostoře dávného hradu a pozdějších klášterů benediktinského a augustinianského, zvedá se renaissančnÍ zámek, který pro bohatého českého pána Vratislava z Pernštejna a jeho urozenou španělskou choť Manrique de Lara zbudoval v létech 1568-1573 vlašský stavitel Jan Battista. Dvoupatrový čtyřhran se vzdušnými lomenicemi a štíhlou vížkou prozrazuje v jednoduchém a jasném svém rozvržení i ve světlé své eleganci, řízené konstruktivní jistptou, šťastné sloučení dvou příbuzných prvků: hrdou vůli k moci, kterou urozený stavebník pernštejnský založil na původním důmyslu státnickém a hospodářském a znásobil rozhledem po sourodých snahách za hranicemi, a renaissanční pochopení stavebních forem, jímž bez ohledu na dotavadnÍ tradice české vlašský architekt zapial smělé své dílo do řetězce podobných panských sídel za Alpami. Není mnoho míst v obvodě české koruny, kde vlažným svým dechem ovane nás ovzduší italského rinascimenta tak mocně jako na hlavním nádvoří litomyšlského zámku: světlo a jas proudí dvěma patry trojbokých arkád o vzdušných obloucích, které se na jihu otevírají i na zevnějšek; severní pak stěna dvora, bohatá dílem sgrafitovým i rustikovým, těží z dědictví klasických mistrů vlašských a zachovává doposud leccos ze své dějinné paradoxn~sti: v době, kdy Litomyšl byla městem Jednoty, rozkvetla representační zeď jejího zámku bájeslovnými, heroickými a krajinnými výjevy, v nichž plesala láska k přírodě, k antice, k výboji moci, krásy a vůle.

III

[na začátek stránky]