Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literatura česká 19. stol. D. III, část 1. - str. 56

[na přehled] [na text]

Literatura česká devatenáctého století. Dílu třetího část první, Od K.H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze : nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech, 1905. (Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kn. 16) 764 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

56

,LABYHl;>;T SLÁVY.' POSLEDNÍ VERŠE.

kosmopolitismu a skepticismu, jako dříve byl tlumočil běžné ideje českého obrození: změna ideového ovzduší podmiňuje přirozeně změnu výsledního díla.1

Není pochyby, že ,Labyrint slávy' proudům těm z velké části děkuje za myšlenkový svůj charakter; ale jeho koncepce a komposice, jeho učlenění a rozřešení nejsou než ohlasem a napodobením Goethova ,Fausta'.2 I nejstručnější skizza obsahu ukazuje jasně, že ,Labyrint slávy' jest pouhou volnou parafrasí tragického mysteria Goethova v pečlivě zachovávaném rámci české ideje národnostní a slovanské.

První verše básně znovu vyvolávají závěrečné partie ,Meče a kalicha' a scény ,Posledního Orebity': bitva Lipanská jest prohrána, táborství je zničeno, nadšený vyznavač kalicha a radikalismu husitského Jan Kutenský chce si zoufati v sebevraždě. Ještě včas však přijde jeho Mefisto, Duchamor; slibem národní spásy získá Jana a krvavým zápisem jeho duši za cenu de· setileté věrné služby. Jan služeb užívá měrou svrchovanou; Duchamorovou pomocí dobývá vítězství Sirotkům, jež líčena jsou suchou technikou ,Meče a kalicha'. Nelítostným vznícením nedůvěry však duch věčně za 1 Názor ten zdůvodňuje a podrobně rozvádí Jar. Vlček na uv. místě; z názoru toho plyne též, proč Jar. Vlček těsně sdružuje ,Labyrint slávy' s K. Vinařického ,Sněmy zvířať.

2 O poměru obou básní psal nejprve autor sám velmi zevrubně v předmluvě k ,Labyrintu slávy'. Kdekoliv naznačuje úplnou různost skladeb, jest patrno, že se omlouvá. Kriticky poměr rozebral s hlubokým dfimyslem K. Šmídek, jehož vývody stručně shrnul a formuloval Jar. Vlček, kdežto Jar. Vrchlický praví přímo: ,Výtka faustiady básni neublíží, označuje nanejvýš genre, kategorii, není však zde příznakem neb výtkou slepého napodobení.'

[na začátek stránky]