Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literatura česká 19. stol. D. III, část 1. - str. 388

[na přehled] [na text]

Literatura česká devatenáctého století. Dílu třetího část první, Od K.H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze : nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech, 1905. (Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kn. 16) 764 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

38-

VÁCLAV ŠTULC.

prázdnota a nudná prosaičnost těchto veršů, které nemají daleko k dětským říkadlům. 9

Podobným dojmem působí vše, co V á c I a v Š t u I c (1814-1887) napsal do r. 1848 veršem. Václav Štulc má nejeden rys s Vinařickým příbuzný. I Štulc byl rodák ze středních Čech (pocházel z Kladna), i on po vysvěcení vystřídal venkovské působiště (v Kvílicích) s činností v Praze, i on posléze skončil jako kanovník a probošt na Vyšehradě. Jako Vinařický spojoval styky theologické se svazky literárI'lími j měl-li však z Vinařického přátel největší vliv na jeho vývoj Čelakovský, do Štulcova rozvoje nejúčinněji zasáhl kníže Jiří Lubomírský, který seznámil jej s literaturou polskou. 10 Jako Vinařický v ,Časopise katolického duchovenstva', kladl i Štulc v ,Blahověstu' (od r. 1847) základy k české publicistice katolické; jako Vinařický působil i Štulc, dlouholetý professor akademického gymnasia, činně paedagogicky .. Oba byli konservativci v politice a epigony v literatuře; Štulc, jenž pod vlivem Bolzanových ideí původně byl svobodomyslnější. formuloval v pozdějších letech zásady soustavného klerikalismu.

9 Stejně nízko cení Vinařického poetu Karel Scheinpfiug, Vinařický jako básník (Slanský obzor IX, 1903, str. 3-9). Úhrnný soud jeho zní: ,Vinařický nebyl básník ... Jeho verše jsou pro nás mrtvy, a jeho význam s hlediska naší doby tkví mnohem více v jeho činnosti a schopnosti organisátorské, v jeho osobnim působení na lid, v jeho ušlechtilé obětavosti a účinném zužitkování svých styků s vlivnými osobnostmi na prospěch věci národní'.

10 Štu1c byl nejen horlivým udržovatelem společenských a literárních styků česko polských, nýbrž i pilným překladatelem z polštiny, hlavně z Mickiewicze; do r. 1848 vyšel jen překlad ,Konrada Wallenroda' (1837).

[na začátek stránky]