Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literatura česká 19. stol. D. III, část 1. - str. 369

[na přehled] [na text]

Literatura česká devatenáctého století. Dílu třetího část první, Od K.H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze : nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech, 1905. (Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kn. 16) 764 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

JABLONSKÝ ,JAKO EROTIK.

369

vzpírala. A tu počíná v životě i poesii Jablonského krátké, ale intensivní údobí sentimentálnosti klášterní.

Znovu a znovu zachvacuje básníkovi srdce i ústa vroucí erotický cit, jenž nezná pouze touhu, nýbrž i sensitivní rozkoš lásky, a pokaždé básník sám zaktikuje vroucí ten projev vědomím vnější spoutanosti. Představuje si jasně a živě bytost milenčinu; a hned si uvědomuje, že smí na ni mysliti jen vzpomínkou a nikoliv přítomností a nadějí. Vzpomíná si na první sliby lásky a překládá si je na hřbitov a do záhrobí. Jako kdysi, tak i nyní hovoří s květinami a ptáky o milence a dává si zodpovídati své otázky elegicky a resignoVaně. Potom mladý mnich přestává mluviti s životnou, pozemskou dívkou a myslí jen na nebeského anděla .a ,na kvítka rajských palouků'. ,Písně milosti' končí význačně strofou hlubokého citu a plaché nezemské krásy:

,Jdi, Růže má, ty's pro mne nevykvetla;

Jdi - opusť mne- nezhořčuj muku mou' Ten věnec, jejho milost pro nás pletla, Ten krásný věnec neuzří již světla .- Jdi, Růže má! - již slunce za horou!

Jdi, Růže nlá! Tam, vše kde přijde k spáse, Kde Abélard s Helojsou objímá se

Scjdem se zase!'

III.

Boleslav Jablonský jako didaktik: ,Moudrost otcovská'.

Dne 16. dubna 1838 složil Karel Eugen Tupý slavné řeholní sliby: tehdy lyrik Jablonský byl již mrtev. Ostatek jeho veršovnické produkce náleží moralisující didaktice, kazatelské filosofii v rýmech a strofách,

Literatura česká devatenáctého století. llLh.

[na začátek stránky]