Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literatura česká 19. stol. D. III, část 1. - str. 229

[na přehled] [na text]

Literatura česká devatenáctého století. Dílu třetího část první, Od K.H. Máchy ke K. Havlíčkovi. V Praze : nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech, 1905. (Laichterův výbor nejlepších spisů poučných ; kn. 16) 764 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

IWIlEf; A LANGEH.

229

v němž žil; cítil s osobami, jel pozoroval; neměl vazných námítek proti poměrům, které jej obklopovaly:

Rubeš byl humoristou, ale nebyl satirikem.R V té příčině jej případně k Jaroslavu Langrovi přirovnal již K. Sabina (ve ,Vlastimilu' r. 1840), jehož pěkný úsudek vždy ještě lze opakovati: ,Langer má více ideálnosti, pročež u něho i vyšší zápal a výlet, jako i poetičtější názor přírody a života pospolitého. Rubeš však jest opravdovějším u vystavování obrazů svých ze života, a věc jím vyobrazená sama sebou stává se směšnou, bez vylíčení a namáhání se strany básníkovy. Langer tepe v satirách, Rubeš baví v obrazech; Langer chtěl uvésti v posměch mnohé vady pospolitého života, u Rubše vady tyto samy sebou co směšné se představují đ protož Langer co satirik, Rubeš co humorista se zjevuje'.

Kontrast Rubše a Langra vrací se v literaturách li V několika pracích pokusil se Rubeš též o krotkou, umírněnou satiru literární, která jasně ukazuje, že nebyl povahou trpkou, podrážděnou, rozjitřenou, jaká podmiňuje všecku ostřejší satiru. O ironickém receptu na výrobu novell v slohu tehdejších rodinně sentimentálních povídek, jejž dává panu amanuensovi Antonínu Prášilovi jeho přítel, jsme se již zmínili. Sentimentální ídyllism romantické lásky české současné lyriky paroduje deklamovánka ,L á s k a'; typického zástupce této erotiky B. Jablonského a jeho ctitelů dotýká se Rubeš ironicky v měsíci máji ,Stoletého kalendáře'; v deklamovánce ,Člověk malá po h ád k a', jež vznikla z parodie Amerlingovy stati ,Člověk velká pohádka' posmivá se Rubeš Kollárově směsi erotiky a vlastenectví: ,srdce máme jednomu a jednou dáti; jakžto ale uděláme, chceme-li vlast a Mínu milovati?' V básničce ,Š ň u p k a' parodují úvodní verše ballady Hněvkovského, ,H o ry mírů v sk o k' mění se chvílemi v travestii romance Griesel-Markovy a chvílemi v parodii Máchova ,Máje'. Deklamovánka ,Básník', líčící strasti českého poety, podává velmi žertovnou revui poetických VZOdl tehdejšího českého písemnictví.

[na začátek stránky]