Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Literární směska - str. 5

[na přehled] [na text]

WENIG, Adolf. Literární směska : pohádky, pověsti, vzpomínky. V Praze : F. Topič, 1935. (Sbírka souvislé četby školní ; 86)

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

o ADOLFU WENIG: O VI.

Přesvědčivým příkladem, že původ a domov rozhodu;í o směru i rázu činnosti básníka neb spisovatele, jsou literární osudy Adolfa Weniga, jenž po léta stojí v čele českých vypravěčů pro mládež. neboť kořeny jeho slovesného tvoření jest hledati v půdě, odkud vyšel a kam se hrdě i s láskou přihlašuje v celé vroucnosti své upřímné povahy.

Jeho kolébka stála více než před šedesáti lety ve škole ve Staňkově Vsi na Horšovotýnsku na českobavorském pomezí X i on se jQ-ko spisovatelé K. M. Čapek-Chod a Jan Vrba neb učenci lékaři Josef Thomayer a Josef Pelnář, může počítati k "nejzápadnějším Slovanům." Původ.ze starodávné rodiny učitelské, jejíž poutavé letopisy srdečně a názorně vypsal Wenigův &trýc František, sám proslulý pracovník školský, určil Adolfu Wenigovi nejen životní, ale i literární působení: vinohradský učitel vytkl si za hlavní úkol povznésti písemnictví pro mládez na uměleckou úroveň a slouží věrně tomuto poslání jako organisátor, jako redaktor časopisů i kniznic a zvláště jako spisovatel. Staňkov Ves, jeho rodiště, leží na národním rozhraní českoněmeckém v končině jazykově ohrožené. a to utužilo v příslušnících tohoto spanilého podhorského kraje národní sebevědomí, vlasteneckou horlivost, zálibu v domácím svérázu, vesměs rysy vracející se s velkým důrazem v knihách Adolfa Weniga, který zvláště láskou k české minulosti a zálibou v hrdinských činech jejích synů chce povahově vychovávati mladé čtenáře.

Pohlédneme-li do literární minulosti Wenigovy rodné končiny, zaujmou nás tam dvě události. V sousedním Domailicku se pred devadesáti léty ponořila dočasná tamní obyvatelka a buditelka Božena Němcová, do studia pohádek a báchorek. které dotud znala jenom z knih. V zachovalém chodském lidu sbírala ústní podání; významné výtvory vlastní bájivé obraznosti oblékala do prostonárodního roucha a přizpůsobovala výrazu lidových vypravěčů i posluchačů; v rozkošných legendárních příbězích o Pánu Bohu i ve vtipných obrázcích z poddanského života selského upozornila na zvláštní odrůdu rozmarné a veselé pohádky. která s poučením pojí trochu posměchu a satiry. Vedle

5

[na začátek stránky]