Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Karel Hynek Mácha - str. 131

[na přehled] [na text]

Karel Hynek Mácha : osobnost, dílo, ohlas : sborník k 100. výročí Máchovy smrti. V Praze : Družstevní práce, 1937. 344 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Již zmíněná okolnost, že čtvrtou část k "Návratu" přiřadilo teprve ne· spolehlivé vydání Kobrovo, učinilo nám její příslušenství k celku podezřelým; podrobnější rozbor zesílí tyto pochybnosti. Veškerá dosavadní tématika "Návratu" jest úplně opuštěna: ani zmínky o tragickém osudu Prahy a vině její, ani stopy po bolestné rozervanosti věrného syna nad zneuctěním vlasti, nad hořem národa; místo toho však zcela nový, s celkem nesouvisící a s předchozím motivem poutníka nikterak spojený motiv vězně, který však nemluví ani s vlastí, ani s národem, nýbrž se zemí. I časové zarámování noci silvestrovské, k němuž se Mácha pak v závěru "Máje" vrátí, působí cize, a postava vězně nedovede upoutati, protože básník ani slovem nenapověděl zločin neb vinu, pro niž jeho hrdina uvržen do žaláře, připomínajícího krutostí svých trestů okolnosti, v nichž za svobodu v poutech strádá Bonnivard, vězeň chillonský. Měsíční osvětlení vězení za pozdního večera připomíná situaci, v níž se těsně před popravou Vilém, "strašný lesů pán", hrouzí do děsivých úvah zásvětních, a s ním souvisí anonymní rek poslední části "Návratu" jak vzpomínkovým živlem, přikouzlujícím mu scenerie dětství, tak náladovou intonací, kteTOU Mácha vystihl sugestivními slovy: "Všecky myšlenky mé vzaly na se barvu a vlastnosti zdí mne obklopujících." Mluví-li vězeň o věčném osamělém žaláři a označuje-li jej jako svůj hrob, naskýtá se hypothesa, že běží o vězně symbolického, zakletého do žaláře bytí a toužícího odtud po svobodě jsoucna věčného; s tím by se shodovalo také vlastní jádro tohoto celého oddílu, apostrofa "země nešťastné".

Vězeň ji pronáší jako doprovod kosmické vise, která mu ozřejmí nepatrnost zeměkoule a povznáší se tu k smělým výšinám myšlenkovým i básnickým, a to slovy lyrismu stejně výmluvného jako obrazného; metafora o drahém, skvostném knížecím plášti, ukrývajícím krvácející srdce, vrací na okamžik do okruhu královských představ v druhé části "Návratu". Mocná fuga soucitu vesměrného proudí z lyrických varhan Máchových se spodními nyvými tóny hoře osobního: tato paralelnost mezi osudem subjektivním člověka jedince a mezi odvěkou sudbou země, jeho matky, naplňuje melodii této apostrofy kouzlem čistě máchovským. Svůj vztah k zemi uzavírá vězeň do věty, která jest volnou parafrasí slavného "Intermezza" povídka "Marinka", nazvaného "Noc". Tam volá Mácha "Ach a jen země je má! Člověkem jsem; než člověk po hyne ; ve své mne lůno zas země přivine, zajme, promění a v postavě jiné matka má, země, zas mě vydá"; zde oslovuje "nešťastnou zemi": "Hrob mne s tebou sloučí a nový opět v změněné na tebe mne vyvede postavě jiné." Jest velmi pravděpodobné, že tato obě paralelní místa vznikla v časové blízkosti; které z nich jest původem starší? Pro "Intermezzo" z "Marinky" máme řadu chronologických pomůcek, určující vznik básně a po 131

[na začátek stránky]