Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Karel Hynek Mácha - str. 124

[na přehled] [na text]

Karel Hynek Mácha : osobnost, dílo, ohlas : sborník k 100. výročí Máchovy smrti. V Praze : Družstevní práce, 1937. 344 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

za prajádro visionářských Máchových představ i básnických výtvorů na motiv posledního soudu: nejprve "Snu o Praze", pak i "Návratu". Jest to arciť jenom dohad rázu ostatně podružného.

Máchovy představy, pokud kroužily kolem bezmezné prázdnoty a pusté temnoty na zemi bez tvorů a bez života, sytily se také z látky knižní, a právě tu zasáhla visionářská poesie Byronova, Máchovu básnickému na· zírání typologicky blízka. Z "Nebes a země" ("Heaven and Earth"), dramatického mysteria, kterým se podle zápisů v deníku, zvl. r. 1833, zabýval, přistoupil k němu jistě Jafetův kavkazský monolog z 3. výjevu, kde syn Noemův výmluvně prožívá tragickou krásu země, předurčené neodvratně k záhubě v obecné potopě: Máchova láska k zemi a jeho soustrast s ní slyšely tu tóny sourodé. Avšak ve "Tmě" bylo toto téma sou· středěno a vypointováno na prostoru zcela nepatrném s hrůzou opravdu tragickou: než na zemi, vychládající pod vyhaslým sluncem a ztmavlými hvězdami se dokoná zánik všeho života ve tmách a hladu, zhynou ještě dva poslední představitelé lidstva "vzájemné hrůzy zjevem" ("even of their mutual hideousness the died"), druh nenávidě druh, druh hnuse se druhu, aby pak tma ovládla celý vesmír. ("Darkness was the Uni· verse.") Nelidská krutost výsměšné koncepce pohrt:llivého anglického visionáře sotva mohla přitahovati českého básníka, který při veškerém pesimismu zůstal vždycky vzdálen skutečné misantropie, podobně jako o 60 let později cítil se Jar. Vrchlický (ve "Fresce závěrečné" knihy "Nové zlomky epopeje") nutkán odpověděti Byronovi (a současně Carduccimu pro jeho ódu "Na Monte Mario") apotheosou vykupitelské moci lásky pohlavní. Ale pro své vyhraňující se představy o hrůze pozemského zániku ve tmách "rozložených nad světem jako moře nad šírou zemí", nacházel Mácha v Byronově mrákotném vidění vítanou potravu, když četl:

"již zářné slunce uhaslo a hvězdy bloudily tmavé věčným prostorem bez lesku, bez směru, zem ledová

se nesla slepá vzduchem bezlunným. - - -- Svět prázdný dokola,

kdys mocný, lidnatý byl, spousta ted' bez času, stromlt, lidí, života,

jen spousta smrti, chaos ztvrdlé hlíny

u rthJ, }JitC> li, ULtillt - vSt; LlLhe." (rrckldu J cll. V idtli,-,k6I.v. )

Jak byl křesťanského platonismu Máchova vzdálen Byronův nihilistický cynismus v této básni, jak cizí jeho kosmickému soucitu se zemí

124

[na začátek stránky]