Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Karel Hynek Mácha - str. 122

[na přehled] [na text]

Karel Hynek Mácha : osobnost, dílo, ohlas : sborník k 100. výročí Máchovy smrti. V Praze : Družstevní práce, 1937. 344 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

nepatrné: vstupní 20veršovou invokaci odděluje od ostatního textu významně pomlkou; další pomlku klade po 53. verši za chorál duchů nebeských; hned za tím škrtá 5 veršů o zhašení sluncí a Siria; ve 4. verši od konce se čte poznámka "Eleg. na Pr.", kterou Krčma I, 338 správně interpretuje takto: "Mácha chtěl sem asi vložiti elegii na Prahu, soudě podle předcházejících posledních veršů." "Návrat" má v Kobrově vydání IV oddíly římskými číslicemi označené, z nichž však musejní opis obsahuje pouze první tři, a to se skrovnými odchylkami textovými, které zaznamenal Krčma ve svém vydání v Janského "Hyperionu" 1927, IX, str. 190. Jen v případě "Snu o Praze" - takto chceme zlomek ve shodě s tradicí nadále jmenovati - máme před sebou rukopis básníkův, kdežto "Návrat" jest nám dochován v opise, ale i ten se zdá původnější než znění Kobrova vydání, jehož upravovatelé sáhli dosti směle na text, ba, jak dovodíme, připojili k trojdílnému fragmentu, a to značně neorganicky, z básníkovy pozůstalosti část další, tvořící máchovský zlomek samostatný.

Bezejmenný fragment, jemuž pořadatelé Spisů z r. 1862 dali ne zcela nevhodně název "Sen o Praze", se rozvíjí po úchvatné invokaci, která si zaslouží rozboru zvláštního, ve svých dvou částech jako vidění konce světa, či spíše člověčenstva na zemi; proto F. X. Šalda ("Mácha, snivec a buřič" 1936, str. 14) navrhuje pro zlomek označení "Poslední soud". Tato eschatologická vise se člení ve dvě různorodé pLUky, odlišné jak myšlenkovou šíří, tak básnickou hodnotou.

Nepoměrně výše stojí první část, kosmický pohled do světové prázdnoty po skončení lidstva a tvorstva vůbec a po dokonaném soudu: "svět stál co v dnu čtvrtém po stvoření," praví o tom básník biblicky. A biblicky, s příklonou k XVIII. a XIX. kap. "Zjevení sv. Jana", což postřehl již Voborník (na uved. m., str. 61), se líčí nebeská sláva boží i s chvalozpěvy duchů kolem trůnu Hospodinova, tvořícími samostatný rytmický i strofický celek; z "Apokalypsy" pochází také úchvatná zvukomalba duchových hlasů: "rozléhali se v slavném zvuku jako bouře dálná neb co padajících vod hučení" ("Zjevení" XIX, 6: "A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromů silných, řkoucích: Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš všemohoucí.") Křesťansky tradiční jsou i různé znaky, jimiž Mácha karakterisuje den soudu a skončení: temnou nocí svítí na nebesích jasný kříž; "tuba mi rum spargens sonum" se rozléhá, budíc mrtvé z hrobu; proměněná těla po skončeném soudu klesají opět v prach a popel. Ale křesťanská jest především vise Boha soudce v jeho triumfu nebeském; enthusiasmus slávy boží zde až přesahuje nutnost komposiční. Mácha se však nespokojil tímto bohoslovným a bohaslavným nadšením věřícího křesťana, nýbrž zmocnil je vzlet 122

[na začátek stránky]