Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Karel Hynek Mácha - str. 121

[na přehled] [na text]

Karel Hynek Mácha : osobnost, dílo, ohlas : sborník k 100. výročí Máchovy smrti. V Praze : Družstevní práce, 1937. 344 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

bdělého stavu, ba ani výtvory čisté obraznosti poetické. Hrnou se z nezbadaných hloubek neb z nadpozemských výšin, kde bytují reality svého druhu, ale vášnivé, sugestivní pravdivosti. Zde, třebas jenom výjimkou, se jeví Byron, duch druhdy chladný, rozumový, řečnický, skutečným básníkem, visionářem téhož rodu, do něhož jeho krajané řadí W. Blakea, S. T. Coleridge a Jamesa Thomsona, ba tu si podává autor "Snu" a "Tmy" ruku se samými vrcholnými duchy, Dantem a Miltonem, od nichž, dvou tvůrců inspirace křesťanské, dělí ho, protikřesťanského kritika a buřiče, celé propasti věků a základních názorů.

S těmito visionářskými skladbami Byronovými se potkal Karel Hynek Mácha, nikoliv jako otrocký napodobitel motivický a slohový, nýbrž jako sourodý tvůrce příbuzného typu básnického; jako "Sen" a "Tma" v tvorbě Byronově stojí i "Sen o Praze" a "Návrat" osamoceně mezi díly Máchovými. Ke "Snu" i ke "Tmě" ukazují oba máchovské zlomky metodou tvůrčí, o níž platí vstupní Byronovo vyznání: "Já sen měl, jenž však nebyl zcela snem," metodou to básnického vidění, opřeného o mocný dojem snový; mimo to oba svým eschatologickým základním motivem se přimykají těsně k Byronově "Tmě". V máchovském badání se obecně uznává vzájemná spojitost obou fragmentů a z důvodů motivických se zařazují mezi vlasteneckou elegii Máchovu, a také jejich příbuzenství s Byronovou "Tmou" i "Snem" bylo již sem tam napověděno (zvláště J. Voborníkem, K. H. Mácha 1907, str. 61, Jul. Heidenreichem, Vliv Mickiewiczův na českou literaturu předbřeznovou 1930, str. 97 a 108), ale doposud se nedostalo soustavného rozboru ani obapolnému poměru obou zlomků, ale jejich vztahům byronským, ani jejich chronologii; proto ovšem doposud též chybí jak jejich zapětí do vývojové souvislosti máchovské, tak psychologicko-umělecké určení jejich visionářského slohu.

Zcela nepatrně nás poučuje o vzniku a chronologii skladeb jejich dochování rukopisné a jeho poměr v prvotisku v Kobrově vydání Spisů z r. 1862, jež zařadilo "Sen o Praze" do 1. dílu (str. 115-121) mezi "básně druhu rozmanitého", "Návrat" pak do "zlomků z rozličných povídek", vyplňujících díl II. (str. 406-413).

Jako IV. číslo rukopisů Umělecké Besedy, které vesměs obsahují mladistvou poesii Máchovu, "Mnicha" v to počítajíc, zapsán jest bez nápisu fragment, počínající slovy "Duše nesmrtelná, která bydlíš v těle mém", jejž vydavatelé Spisů z r. 1862 přezvali "Sen o Praze" (Fr. Krčma ve svém vydání v Borového "Pantheonu" 1928 zařadil skladbu v díle 1., str. 249-253, jako XIII. číslo mezi "básně bez nápisů a zlomky", kam náleží zevní podobou, ale kde se neprávem ocítá proto, že onen oddíl zahrnuje většinou lyriku pozdní, kdežto tento fragment ukazuje zřejmě k básníkově mladosti). Rukopisný záznam má od otisku rozdíly celkem

121

[na začátek stránky]