Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Janáčkovy feuilletony z L. N. - str. 20

[na přehled] [na text]

RACEK, Jan; FIRKUŠNÝ, Leo. Janáčkovy feuilletony z L. N. Brno : Dobročinný komitét, 1938. 158, 16 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

jejich osudů a žádoucí integrace s nimi, nýbrž byl to celkem vztah impresionistů k lidské látce, nikde nepronikající pod povrch. To stačívalo občas i Janáčkovi y causeristických záznamech i v nižších vrstvách hudebního tvoření; bude pro .Ťanáčkovského badatele jednou velmi poučné, aby si srovnal metodu této genrové karakteristiky ve vzpomínkových hukvaldských obrázcích prózou a v obou zmíněných operách »Broučcích« a »Bystroušce«. Budou to hodnotné příspěvky k tvarosloví českého impresionismu slovesného a hudebního.

A přece byl Leoš Janáček kýmsi zcela jiným než pouhým impresionistickým umělcem; také o tom nás poučuje jeho básnivá próza novinářská. Úžasná citlivost jeho duše pro dojmy neměla do sebe pranic trpného a neměnila se nikdy v neosobní receptivitu, naopak vášnivý cit, stejně bouřný v souhlase .Ťako v odporu, vpadal pravidelně do dojmové a náladové pohody okouzleného naturisty. Jak uměl Leoš Janáček projevovati své zaujetí, s jakou dramatičností osobního postoje znal odmítati, jak hrála a svítila sympatie tohoto věčného jinocha, neschopného blaseovanosti! Ve feuilletonistickém cyklu »Nápěvky mluvy« mŮžeme snad nejlépe sledovati tento vpád expresionistického živlu do pozorovatelské funkce impresionistovy. Běželo v podstatě o čisté záznamy zvukových projevů, unikajících sluchu, a porozumění průměrnému, ale pro nesmírně jemnou vnímavost Janáčkovu bohatě úrodných rysy povahokresebnými a karakterisačními. Janáček však nezapisuje s předmětnou lhostejností .Ťako pouhý trpný ovladatel recepčního přístroje. K velkým objektům svého pozorování a studia, k Masarykovi, Jos. Zubatému, Rabindranáthu Thakúrovi, k Smetanově dceři se blíží ne krokem, nýbrž skokem entusiasmu, zmocňu.Ťe se jejich nejosobnějšího tajemství za doprovodu prudké účasti, která překreslu.Ťe do nadživotních rozměrů, monumentalisuje, přímo sugeruje přítomnost velikosti. Jsou to na pohled jenom do.Ťmově zvukové reportáže, ale za nimi se vzdutou vlnou vzpíná vášnivá vůle prožívat osobnost a skutečnost jako kus životního heroismu; maně vzpomínáme na rapsodii o Tarasu "Bulbovi, na bezručovské sbory, zvláště »Sedmdesát tisíc«, na »Glagolskou mši«, kde se Janáčkova monumentalisace světa duchového a mravního rozklenula do oblouků ne.Ťsmělejších.

2.0

[na začátek stránky]