Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Janáčkovy feuilletony z L. N. - str. 18

[na přehled] [na text]

RACEK, Jan; FIRKUŠNÝ, Leo. Janáčkovy feuilletony z L. N. Brno : Dobročinný komitét, 1938. 158, 16 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

slohových. Ryze impresionistický jest i ve feuilletonistické próze Janáčkův poměr k přírodě, kterou jako dědictví z podbeskydského domova, nosí s sebou všude a stále znovu prožívá: v městě svého pobytu i na cestách, za letní prázdně i při soustředěné práci, ve všech ročních dobách a za každého osvětlení - synek ukvaldský se nemohl státi úplným měšťákem. To, co v přírodě jest nejprchavější a nejkmitavější. co tu žije pouze z laskavého dopuštění vteřiny, aby hned prchlo, proměnilo se, upoutává ho nejvíce, dráždíc zároveň, aby to zachytil a vyjádřil se sourodou prchavostí a kmitavostí co nejstručnějšího výrazu, takřka rozechvělou skvrnou slova, barevnou tečkou přívlastku, svítivým nárazem přerývané interpunkce. Tak se snaží fixovati pohyb a píseň vod, pramenných i tekoucích, sladkých ve vlasti a mořských v severské dáli, tryskajících i vlnících se, padajících ve slapech a tříštících se v horských bystřinách, které věru neměly tajemství pro tvůrce »Káti Kabanové«. A ještě s větším úsilím a se štěstím úplnějším se snaží tento kouzelník porozuměti řeči ptáků, ne porozuměti jenom, ale postihnouti její melodické zákony, nápěvkovým záznamem proniknouti do jejího tvarosloví a alespoň na chvilenku zbudovati vzdušný most mezi duší vnimatelovou a pudovým záchvěvem pěvcovým, podobně jako hudebně v »Lišce Bystroušce« s jakýmsi animálním panteismem jednotil v symfonickém dithyrambu lesa zvířata a lidi. V mnohých slovesných črtách a obrázcích si Janáček zapíná člověka, zvláště venkovana, jako pouhou pohyblivou barevnou skvrnu do přírodní pospolitosti a nejinak než ve svých komposicích po.jímá lidový tanec jako součást dění přírodně živelného, jako samozřejmý a nezadržitelný výtrysk pohyblivého pudu, vlastního každému organismu; jeho lašské i hanácké tance, jeho balet »Rákocz Rákoczy« docházejí zárovei'í. obdoby i výkladu v nejednom čísle f euilletonistickém.

Nebylo dozajista náhodou, porozuměl-li si Leoš Janáček přes hluboký rozdíl generační s tak typickým impresionistou v literatuře, jakým byl naturalisovaný Moravan R. Těsnohlídek, jehož inspirace byla proň zvláště plodná. Ale vlastní jeho místo .Ťest uprostřed. mohutného impresionistického pokolení moravského, v blízkosti Jana Herbena a Viléma Mrštíka,

18

[na začátek stránky]