Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Janáčkovy feuilletony z L. N. - str. 17

[na přehled] [na text]

RACEK, Jan; FIRKUŠNÝ, Leo. Janáčkovy feuilletony z L. N. Brno : Dobročinný komitét, 1938. 158, 16 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

znají hudebního kritika Janáčka, nejen z jeho vlastních »lludehních listů«, ale i z »Moravských listů«, kde se naplno vyhil útočný temperament sedmatřicetiletého bouřliváka mezi
l>Šárkou« a »Počátkem románu«; hledaje v tvoření
samostatnou cestu, vypořádával se s Wagnerem, se Smetanou, s romantismem, úplně bez ohledu na konvenci a na tradici. Všecky tyto práce zasluhují souboru a kritického vydání, jež snad nedá na sebe dlouho čekati. Ne.idříve se ho dostává Janáčkově drobné feuilletonistice novinové, v níž se s mnohými a někdy dlouhými přestávkami vyrovnával po 36 let se zevními i vnitřními podněty a do níž se vkládal celý, beze zbytků a bez výhrady, prudký genius upřímnosti, bezelstné dítě a výbušný stařec, jinošské srdce .a živel bez břehů, tvrdohlavý Lach a nový Evropan. Těm .iest věnována tato publikace.

Přese všecku mnohost a rozmanitost slovesných pro.ievů zůstával Leoš Janáček spisovatelem jenom podružnou částí své bytosti: literatura nebyla nikdy .ieho pravou mateřštinou, nýbrž spíše prostředkem, dorozumívacím výkladem a komentářem tvoření, poznámkovým doprovodem prožitků, zálibnou a rozmarnou arabeskou na okra.ji notového kontextu, kam vkládal celou svou bytost v .ie.jich dramatických výbojích i lyrických prodlevách a kam odkazoval myšlenkové záblesky své stále bdělé, ale nesoustavné a neukázněné inteligence. Proto vše, co může o Janáčkových črtách a studiích pověděti literární kritik a psycholog, má hodnotu leda pomocných a druhořadých prostředků a soudů.

Nejčistší z Janáčkových feuilletonistických skizz, psaných většinou v poslední čtvrtině jeho života, .isou beze sporu ty, které vytryskly bezprostředně z do.imové plnosti, z náladového okouzlení, z milosti požehnané chvíle pozorovatele velmi intensivního, nechovajícího se však k zevnímu světu s poddávající se pasivitou, nýbrž reagujícího naň celým temperamentem s vášnivostí citovou, s rozhorlením neb vzrušeným souzvukem volním a mnohdy .již i s patrným nepokojem zaujetí tvůrčího. Jest zřejmo, jak se tu stále pře impresionistická vloha s expresionistickým živlem: jistě nám pronikavá analysa Janáčkovy hudebnosti ukáže a vyloží tento stálý a nikdy docela nevyřešený zápas jako ústřední problematiku teho umění, sto.iícího i časově na rozmezí dvou epoch

17

[na začátek stránky]