Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

František Borový - str. 60

[na přehled] [na text]

František Borový : 31. 1. 1874 - 20. 3. 1936. Praha : Klub nakladatelů Kmen, 1937. 84 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Zájem Borového nepotuchl ani, když v červnu "Zvony domova" vyšly; staral se nejen o jejich propagandu knihkupeckou, ale i rozšíření kolportážní, v čemž nalezl horlivého a úspěšného spolupracovníka v Stanislavu Minaříkovi. Dík tomu i zásluhou kritiky, jež knize dobře porozuměla, došly "Zvony domova" značné publicity a byly brzy rozebrány, ale druhého vydání, o němž jsme s Borovým nejednou mluvili, jsem se nedočkal. Snad nepřeceňuji význam tohoto svého díla, považuji-li je za jeden neposlední článek v literárním úsilí válečné doby o vnitřní osobní obrodu. Ve zlém čase kniha vzpřimovala šíje a posilovala srdce, nezbořila-li staré Rakousko, chystala nové Čechy, jež se měly změniti v Československou republiku. Ale zásluhu o to má vedle autora také nakladatel "Zvonů domova" svou obezřetnou a účinnou péčí o dílo, jemuž byl prvním čtenářem a kritikem. Tento jeho čin nestojí však osamoceně: v prvních dobách válečných byl Borový, který později postavil svou firmu do služeb sociálně revolučního hnutí, ostražitým a spolehlivým vojákem obranné a obratné revoluce národní.

Když "Zvony domova" dozněly, neskončila se má spolupráce s Borovým. Vydal mně velmi ochotně knihu "Podobizny žen", jednal jsem s ním za vzdáleného přítele Ot. Šimka o "Dějiny francouzské literatury v obrysu" a za mrtvého druha Ot. Theera o pohrobní edici "Faetonta"; okolnosti způsobily, že toto jednání nebylo vždycky hladké a souladné. Ale vzpomínám-li na Františka Borového, křísím si ho vždy z období "Zvonů domova". Byla to jistě doba krušná a těžká, ale jistě doba velká: v karakteru i činnosti každého z nás vybavovala to, co měl v sobě nejušlechtilejšího.

60

[na začátek stránky]