Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

František Borový - str. 59

[na přehled] [na text]

František Borový : 31. 1. 1874 - 20. 3. 1936. Praha : Klub nakladatelů Kmen, 1937. 84 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

kvapen rozvaznym klidem a pomalou mírností, jež se dobře hodily k pravidelné vousaté tváři ruského bárina; z dopisů mne však oslovoval muž překypující vzrušením, zájmem, všestrannou péčí, mladistvým nadšením pro věc. Jasnou inteligencí odhadl netoliko intenci "Zvonů domova", ale též jejich knižní stavbu; sliboval si od díla úspěch a snažil se mu napomoci; oblíbiv si autora, vyhledal mu výtvarného spolupracovníka, a to nejlepšího, kterého znal. Byl to V. H. Brunner, který již předtím firmě Borového vypracoval několik mistrovských knižních úprav a jenž bděl nad volbou papíru i typů, stále dohlížeje v sazárně i tiskárně (mou knihu vytiskl vzorně J os. Skalák). "Zvony domova" náleží podle obecného úsudku znalců k Brunnerovým knižním pracím nejzdařilejším: hlavně skvělé modré iniciály, symbolická kresbička na listě titulním a pak rozkošná obálka se svou lahodnou souhrou syté modře a teskné šedi a s výraznou sestavou řádek se V. H. Brunnerovi podařily jedinečně. Náš velký grafik potřeboval však, jak známo, občas upomenutí, ba přímo dohledu, a Borový, ač býval občas nakloněn spíše ke kontemplaci než k mírné aktivitě, na to nezapomínal, staraje se v jarních měsících r. 1916 o "Zvony domova" zcela soustavně. Neušlo mu ani vážné nebezpečí čistě dobové, jímž hrozila červená tužka censorova, upozornil mne sám na tuto eventualitu, s níž jsem od začátku počítal. Ale censor byl shovívavější, než jsme se nadáli, a ve statích knihy se objevilo mnohem méně bílých míst, pež v jejich pů' vodních otiscích časopiseckých: Rakouska a Vídně, německých spojenců a církevního Říma jsme se nesměli ovšem dotýkati, leda narážkou, srozumitelnou jenom čtenáři pozorně přemýšlivému.

59

[na začátek stránky]