Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka - str. 9

[na přehled] [na text]

Šimon, T. F. Praha : dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka. Praha : nákladem autorovým, 1911. 15 s., 25 leptů.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

tic~oU v.zp.omin.kou na turecké války, ",:ykupuje ~obrodiní Jana, z Mathya Filipa z Valois před OČlm~ d~vakovyma ot:oky ~ p?r~by, predve~er:~ !u s .drsno~ nazo~nostt naturalistického genru. Tragicky Braun a senhmentalm Jackel, dva mistři, msplrovanl mocne pozemskou láskou a přetvotujici ji stále v nebeské sjednocení mystické, dávají poutníku zadívanému do jejich sousoší velikou jistotu, že světci a světice, k nimž se utíkáme, zmohou nekonečně mnoho u Boha a jeho matky. Pater Seraphicus, svatý Bernard klesá v slastném vytržení na kolena před Madonnou jako vášnivý milenec a šeptaje sám horoucí "aveH čte se rtů svojí Vyvolené opojné slovo naplnění "fiatu. Tvůrce křesfanské filosofie, svatý Tomáš Akvinský přijímá rozechvěn a roztoužen knihu z rukou Královniných a omdlévá nejvyšší pýchou pokorného mnicha čta mezi listy slova napsaná Její rukou "bene scripsistill• V měkkém pohybu nevýslovné něhy sklání se Kristus s kříže a klade jako přítel, jako bratr, jako ženich pravou ruku kolem toužebné šije ctihodné Cisterciačky svaté Luítgardy, která, klesajíc takřka rozkoší nad touto milostiplnou chvílí, zachycuje se rukou lehce plynoucí z řasnatého šatu horkých kolen Spasitelových. Někdy za dnů mlhavých a zakalených se zdá, jakoby toto sousoší, modelované hebce a lehce v pískovci světlém a porovitém, bylo jen zhuštěným šedivým oblakem, sešinuvším se k obrubě mostu a snoubícím se na okamžik se zemí ... lze si představiti většího vítězství plastického genia Braunova, jenž si přál, aby jeho sochy se vznášely, avšak netýčíly?

Suggesce barokních sousoší na Karlově mostě, jež tvoří dvojí souměrně členěný řetěz, jest tak mocná, že nepropustí poutníka dříve než vstoupil do Malostranské mostecké dvojité brány. Marně vábí jej v zimě pestře oživené kluziště pod mostem, jehož malé postavičky komických pohybů a strakatých šatů připomínají silně genry Pietra Brueghela. Marně láká jej z jara a na podzim pohled na maloměstský trh na Kampě, kde staré akáty střásají bud černé lusky neb sjrové listí do bílých a hnědých misek a talířů prostičké kameniny. Marně hází pittoreskní mlýn na Certovce za jasných nocí nedaleko mostu černé kotouče vody, postříkané zlatými skvrnami odlesků od chudičkých plynových lamp na blízku. Jakási neodolatelná síla pudí chodce alejí soch ku předu, vstříc Hradčanům a nedovoluje mu ohlížeti se. Pak sevrou jej obě Malostranské mostecké věže, jedna zamračená a temná v polorománské své starobylosti, druhá lehká a zdobná ve vladislavské své eleganci a přinutí jej, aby se zastavil v dvojitém špičatém oblouku, ne vyrovnatelně zavírajícím triumfální cestu Karlova mostu. Poutník stane, pošle ještě jeden pozdrav mostu, vyhledá vysoko ve vzduchu matnou již kresbu sousoší svaté Luitgardy a pak obrací se k Malé Straně. Jest to nový svět, do něhož vstupuje.