Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka - str. 6

[na přehled] [na text]

Šimon, T. F. Praha : dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka. Praha : nákladem autorovým, 1911. 15 s., 25 leptů.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

mických pravidel v barevné a hybné divadlo s al1egorickým, ba mravokárným pozadím. Nahoře, nad časem a nad světem, umístil jako dobrý křesťan Krista přijímajícího za biti hodin hold apoštolů, kdežto uprostřed časnosti po stranách orloje rozestavil postavy lidských náruživostí vedle nich však i kostrouna, který spolu s kohoutem bdělosti připomíná mimojdoucím posledni moudrost hodin "Una ex hisce morieris u. Takto hodinu za hodinou za mocného úderu kladiv orloje zjevuje se jakýsi polonáboženský, polomasopustní průvod v bodrém slohu odumírajícího XV. věku, úplně shodný s architekturou a náladou okolí. .. a jest v tom kus tichého a prostičkého štěstí, jehož si neodepře rád nikdo z mimojdoucích, účastniti se masopustního a přece melancholi. ckého toho průvodu alespoň jako svědek a divák, zatím co vedle staroměšťanského výjevu existence poklidné a ornamentálně vyšperkované ženou se v kotoučích prachu automobily a elektrické tramwaye.

~~_n •• ~.~--.~~_."~ ••••• "n __ • Večer, velký dokreslovatel starých měst, vrací Staroměstskému náměstí podobu mohutného uzavřeného čtverce, jakou měl do nedávna před otevřením banální třídy assanační. V sousedství pošetile odhaleného barokního chrámu Mikulášského zhoustnou temnoty v ohromnou černou kulissu; soumrak překlene nepravidelná a pittoreskní vústění čtyř starodávných ulic do náměstí. prudce zvlněné a nepokojné štíty domů splynou pod večerními stíny v souvislé fantastické křivky' řezající břitce oblohu. Pak v nebezpečně zádumčivé chvílí mezi úplným setměním a mezi mléčn~ rozzářením elektrických lamp připodobni se Staroměstské náměstí jakési chmurné pláni mezi domy, ohraničené se všech stran a propadlé samotářským dumám, nesrozumitelným pro ostatní město.

Poutník, zcela titěrný vůči všem rozměrům heroického tohoto koutu, promítnutým přísně do tvrdého mlčeni noci, choulí se kdesi ve středu oněmlého náměstí do bezmocného mlčení, opřen o zábradlí Marianského sloupu, a tak se vzdává suggesci chvíle, že očekává od vítězných andělů, suehoucích s cherubskou křepkostí kamenný sloup, zašumění obrovskými perutmi a švihnutí svítivými meči. Ale tato hodina, hodina tragická, náleží výlučně oběma gotickým koloSSŮDl, vztý. čeným nad černým náměstím do mraků: Týnskému chrámu a věži Staroměstské radnice. Sacerdotálně přísné věže Týnu, sestry stejné a přece odlišné v zkamenělém a hrdém svém hoři, zvedají se do noci jako dva obrovské stožáry na přídě duchovitého korábu a obepiaty kamenným pásem gotické gallerie, plují temnotou, jež se třepí na slabších a nižších osmi stěžních, fiálách to chrámového štítu, houpajícího nádhernou svou ornamentiku mezi oběma věžmi. V hloubkách zhoustltch stínů tonou pod tímto gigantickým průčelím Týnského chrámu špičaté arkády, křivolaké lomenice, prohýbané střechy. nesouměrná okna, kamenné výstupky všech domů, nad nimiž obrovitý oltář této věžaté fasády vznáší se k oblakům. I těžká a tvrdá gotická věž radniční, která se rýsuje nad černou massou strmé novogotické přístavby, má jakousi občanskou střízlivost proti pathetickému a bolestnému vzletu chrámových svých partnerek.

Viděly příliš tyto tři kamenné obryně, bdící po věky nad středem města, příliš mnoho dějinných apotheos a profanací, na jejichž památku dosud vlhnou v jejich zdivu staré kameny. Viděly krvavé zrození národního náboženství a národního státu uprostřed města, kde dotud se kiižily cesty cizích kupců a cizkh myšlenek; Týnský chrám sám, výtvor hostů a osadníků, stal se ústředim národní 1íthurgie a národní pýchy. Viděly bouřlivý zápas těchto svobodných ideí, žádajídch nejen právo kmenového sebeurčení, nýbrž i možnost volnosti víry, s autoritou temnou a násilnou; nad pavlačí Týnskou tasil pod zlatým kalichem král Jiří meč s výmluvným nápisem •• Ventas vincit" .. Viděly hrůzné udolání všech těch myšlenek a tradicí katovým mečem a jesuitským dogmatem; s balkonu pod radniční věží vstoupilo do krvavé lázně, připravené Římem a Vídní, sedmadvacet hrdinských rebellů, kteří volili raději věrnost náboženskému ideálu svých předků a srdci než poslušnost k ná .silnickému vladaři. Viděly ukrutnou rekatolisaci země a města, která se právě jim zdála svato.krádeží; s chrámového štítu Týnského snesen v noci zlatý kalich, a Marianský sloup v~en ~ znamení protireformaČDího vítězství uprostřed náměstí. Viděly vznikat a zanikat generace. kteJ:é necítily ~ičeho ani z této potupy ani z oné myšlenkové velikosti, generac-e měHáčků a kraaláfú. řemeslníků a peněžníků, které ani jedenkráte v životě nedaly se zraniti tragikou svého města. __ .1

Jest přílišnou smělostí představovati si, že v této zádumčivé a temné chvili chvěje se ~ náměstím v kvílivém šumění větru zasmušilý rozhovor Týnského chrámu se Staroměstskou radnICi, tak jako nad hvozdem se vlní dialog "Ysokých stromů, nebo jako hovoří spolu obrovské ledovcové hory, pnoucí se nad hřbetem Alp 1 Že náboženské ekstasi Týnských sester odpovfdá občaukY prostá věž radniční moudrou útěchou, splácejíc plamenné výčitky klidným odkazem k plitomnotti. 6

[na začátek stránky]