Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka - str. 2

[na přehled] [na text]

Šimon, T. F. Praha : dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka. Praha : nákladem autorovým, 1911. 15 s., 25 leptů.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

". . Štěd~ý a ,sladký mistr tohoto chrámu, podrobujícího si se samozřejm~~ svr~hovan,.ost~ vseckt) Slre ok?u, stal ~ad konfliktem severní přírody a jižní krásy, slovanske prlsno~h,a vlasske gracie nad,oolm konfliktem, jehož dramatickým ztělesněním jest Praha. Jako ete"veltky sochat v nef)te~ sa~e~ mramorovém balvanu tvář i postoj budoucích plastik, tak uhodl VZ?y Dle?Ze?~ofer z n~snaZ1~~ladenýeh terrainem velké základní rysy obmyšlené archítektu~. Kazdou prek~zkou rostla mu kndla, každá obtížná stavební kulissa učila jej, jak by monumentahsoval perspekt~vu, a bylo.li ': okolí jeho stavby jiné mohutné dílo architektonické, přijal je jako vítaný "ko.ntrast, )ak~ dratna~ hekou folii ... A nejinaký byl poměr tohoto nejpražštějšího z pražský~~ ~m.e~~u k "stud~~e a sych~ ravé přírodě, do jejíchž vichrů a dešfů postavil vlašské s~é. sn~ i ~clmI Sl )1 sluz.ebn~cl:,. V ztÝčiv nad ~.alostranskými domy, paláci a kláštery rozkošnou dVOJICI pysne ku~~le a gracl~snl vlzky, aby hoy~nly spolu na věky, odkázal přírodě dovršení díla, které mohlo, se zd~b a~solut~1ffi - a opravdu de~te a .sněhy tak hojné v íldolí vltavském, leptajíce jako rozkI,ad~l ?:~~;a?~,na vy tvoru mIstrově,

zpusoblly, že zářivě zelenou měděnkou své krytby stal se chram Jeste l~znetslffi.::, ,

Ostrou rozhodnou linií zavírá obzor malostranský královský hrad, Jehoz nes~Isln~ mrtva okna zimomřivě se hřejí v neklidných pablescích slunce. Jest to jen náhoda perspe~b,:y, Je~t t~ pouhá kombinace představ, jest to velký dějinný symbol, že celý pražs~ý ~r~d, tak v~ny a kh~~y ~e vy~ brané sve střízlivosti, tak mírně členěný balkony a paviány, klesaJlclml do zelene tmy'"keru a Up on. ~ovítých rostlin, tak naivně přettžený svítivou dvojicí primitivis~ickýc~ vížek sva~oJlrských, přece Jen vždy připadá jako oouhá podstava, nad kterou se chmurne zveda obrovsky sar~ofag ceské gotiky, kathedrála svatého Víta? A nechť tká slunce zlaté své paY1;1číny k,oI:~ o~ennlch kružeb, kolem marnotratných mříží a kolem důvěrných pavláček královske hlavnI veze domu, necht pokouší se rozehřáti mrtvolnou bělost mladších jejích strnule gotických ses~er, ,ne~hť klouže po obloucích a fiálách a rozmarně šplhá po vížce sanktuaría - chrám svatovltsky zustane navždy

hrobkou tragicky vztýčenou nad celou Prahu. . v." ,.

Veliký tvťtrce gotické Prahy, Francouz, jejž osud učinil vladařem severn1 ns~, stře~ověký ekstatik posunutý až na rozhraní starého řádu, kdy praktické křesťanství a pohanska renatssance ukládaly již o bezživotí církevně gotické kultury, Karel IV. zbudoval hrdé t? mausoleum sohě i umělecké a náboženské svojí touze. Jímán po celý život nevyléčitelnou nostalgIÍ po domově svého srdce, po Paříži, švakr francouzského krále a žák francouzského papeže, přípodobňoval Prahu neustále gotické metropoli nad Seinou: francouzští architekti a sochaři vztýčili odvážné klenby a roztouženě štíhlé vížky ve středu zmohutnělého města i na jeho daleko posunuté periferii, promítli stíny oblouků mostních i přepychové věže při vstupu na Staré město na jasnou hladinu vodní, rozsvítili v temných ulicích měšfanských a kupeckých bílé arkýře zarostlé křehkým a lehkým lupením gotické ornamentiky ... a na tuto lucemburskou Paříž, modlící se k francouzským světícím a disputující o subtilitách bohosloví po způsobě Sorbonny, měla shlížet s výše obrovská kathedrála, vyvrcholující architektonickou i myšlenkovou koncepcí gotického a francouzského krále ... Ale dóm zůstal obrovským zlomkem, kouzelný sen o gotickém městě přehlušily bouře dunící neod· vratným triumfem střízlivého a příkrého křesťanství praktického, jež lépe odpovídalo slovanskému kmeni než francouzská kulturní pohádka, Dnes ztrácí se štíhlá a vzdušná krása Karlových chrámů a věží v rozkošnické a omamné nádheře barokních kupolí, štítů a loggií, barokní světci osmnáctého věku ovládli Karlův most, svůdnická a raffinovaná Halíe protireformační doby zvítězila v pražské architektuře nad francouzskou gotikou, jako zvítězila také v duchovní oblasti nad náboženským odbojem severní, hloubavé myšlenky. Pod mrazivým mramorem v svatovítském chrámu dosmvá Karel IV. kulturní svůj sen, a když z veliké věže dómu, rozkošně domyšlené fantasií renaíssančniho mistra, zaduní gigantické údery obrovitého zvonu, pokřtěného jménem burgundského světce, hřmí z jejich hlaholu rekviem .- Ale ted za podzimního poledne, plného jasu a záře, leží i nad kathedralou vyrovnaný mír. Na měkkých ku1issách letenských sadů, zpestřených rozmarnými dotyky jeseně. rýsují se tvrdé kontury zakouřené hradní věže a zdá se, jakoby měkly v dobrotivém slunci. Na konci hradčanského obzoru vysoko nad platány a jasany parku koupá slastná renaissanční střecha Belvederu svítivoU svou zeleň v modrých vlnách oblohy. Cosi bezprostředně osobního zakleto jest v této budově, jejíž sloupořadí má tak nevystihle oblé, měkké a klidné linie. Oddávajíce se pohledu na letohrádek mel~n;holick~ české královny, jejíž srdce chtěl hranatý německý chot utěšiti vlašskými dary, za .ch~vame se, JaI:0by na nás spočinul zrak krásné zralé ženy rinascimenta za tiše doléhajícl Vzdá .lene hudby. !,-vsak po,. chvíli naprostého vzdání se pohledu této correggiovské ženy dlíme v niJ1\ ~lubokou otazku: Proc nesmělo býti vítězství renaissance na této severské půdě jen slavnosti jara

[na začátek stránky]