Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka - str. 12

[na přehled] [na text]

Šimon, T. F. Praha : dvacetpět původních leptů se slovním doprovodem Arne Nováka. Praha : nákladem autorovým, 1911. 15 s., 25 leptů.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

v němž Praha přijímá vyznání lásky od svých milencú, nýbrž pompesní úbor, ~ jakém uka~uje .svoje královské dústojenstvi. Na to v době literární malby a neplodného romanb~m~, kdy hlstor~kové a básníci vytvořili náladově uchvacující fikci Prahy elegické, a kdy dobrodruzna fabulace zalIdnila prazské paláce i měšťanské domy vášnivými příběhy, plnými děsivých vkontrast~, nebylo ~ezi če. sk)'mi malíři umělce tak schopného, aby se odvážil malovati synt~es.u mesta, k~~~~ bylo zboznováno jako velkolepá scenerie dějů vlasteneckých a náboženských. NelItuJme toho prlhs: onomu pokolení

scházel vlastni malířský smysl pro barvu, pro světlo, pro malebný t~ar!,v v v , .

Teprve opožděný objevítel duše české krajiny, intensivně lyncky ma~lr, pokřteny mistry z Fon. tainebleau. Antonín Chittussi, dal se prudce unésti barevnou vášní pražskeh~ pa?oramatu a prožíval před plátnem směle napiatým všecky rozkošné i kruté horečky řešení úkolu, Jenz se,m~ stal ko~e~ně osudem. Neodkázal však svým dědicům definitivní dílo, nýbrž pouze trosky a na~ehy, .vyblze)ící stále k obnovování zápasu tak čestného. Když po dvaceti létech pře,v~~l odka~ C~ltt,US~lho, neod. str;3š~n, n~brž ~.píše vydrážděn neúspěchy prostředních talentů, vCh~PIVS!ch se tehoz nametu, ~u~n~ ~pik ceske k:aJ1nomalby Antonín Slavíček, vypadl mu štětec predcasne z ruky'v sO,tva energlckyml udery zachytlI na několika širokých průpravných plátnech barevnou synthesu ru",sne Prahy m?demí, nad niž ční gotické věže. Vzpírajíce se, jako veškeré složité výtvory kulturní, hrde a su,,":erenne tomu, aby byla definitivně vystižena intelligencí a uměním jednoho mistra, zůstanou velka panoramata pražská i všem budoucím pokolením nejkrásnějším národně uměleckým problémem - a nebude to jen vášnivé opojení barvami střech, ostrovů nábřeží, stromů, věží a vod, líbajících se s chvějícím se vzduchem, co povede v budoucnosti štětec ~alířů, nýbrž i racové vědomí, národní pýcha, dějinný paradox, tradiční tragika.

Zatím, co toužili krajináři vyrovnati se barevně se širými a vznešenými prospekty mohutného pražsk~ho celku. zapřádali na rozhraní XIX. a XX. věku nositelé moderní renaissance grafického umění v Cechách důvěrné rozhovory s Prahou intimní. Tiché zápasy světla a temnoty uprostřed starých věží, jejichž černé oblouky propouštějí jasné proudy slunce, hluboké kontrasty zakouřených a zvětralých zdí a svítivých hladin vodních, zlaté záplavy tekoucí do středověkých ulic z dveří chrámových, paradoxní styk parkové vegetace s odumřelou architekturou - kdož mohl vše to vyjádřiti lépe, než umělci leptu, kamenotisku, dřevorytu a řezby? Na jejich listech, prozrazujících velmi opravdový vztah k Praze vymírající, k Praze zneuznané, k Praze neznámé, zachyceny jsou černým a bílým uměním poslední hodiny pražského Ghetta, žalostné agonie ztroskotaného Podskalí. plaché stesky chrámu utopených dnes v lžimoderní banalitě, melancholické vzkazy Vltavy, ohrožené regulací: všecko má jakousi osobní vůni vzpomínek velmi intensivních, Mladí čeští grafikové našli í nový puvab pražský, nedostupný vkusu průměrnému, odhalivše zvláštní krásu v kontrastu bílého sněhu a temných staveb, podzimní siroby v zahradách a věčně jarní živosti architektonických ornament'"!, nízkého listopadového nebe a věží, toužících po nekonečnu. Mezi tolika věrnými jest František Simon, umělec diskretní a hloubavý, nejvěrnější: jeho staropražské cykly, soustředěné vždy kolem několika ústředních motivit, prozrazují, kterak intimní smysl pro pražskou duši městskou prohlubuje se u jemného tohoto technika tím více, čím bohatěji jej oplodnily dojmy ze světových měst evropského západu.

~W"&é)~W~Wí!>'C>'S1č>WWW~~~~aa ~

Nic není méně podobno lhostejnému a nudnému bloudění širokými a bezbarvými ulicemi amerikanisovaných metropolí moderních, než vzestup z Malostranského náměstí na Hradčany, ať zvolí již poutník klikatou a neklidnou ulici Nerudovu či prudké Nové zámecké schody, které plouží se nejprvevpozadí paláců mezi podivnými domy špičatých štítů, až se najednou vyhoupnou nad střechy klášteru, hřebeny kostelní, terasy zahrad. Stoupání žádá si mocného napětí: srdce zrychlujenastnné dráze svůj tep, svaly vzdorují s námahou únavě, oči propadají stále v plen rychle se střídajícítn dojmům architektonických kuliss, sochařské výzdoby, náhle se zjevujících městských prospektů, Nové zámecké schody poskytují alespoň v nejvyšších poschodích, na jejichž šedivé zdi kreslí převislé větve ze sousedních zahrad půvabné ,a~abesky, stoupajícímu chodci jakýsi oddech. Zastavuje se mimoděk krok za krokem, aby se obrahl a oddal panoramatu u svých nohou které se rozlévá vždy mohutněji jako rostoucí a vlnící se zátoka, naplněná černými doky a bare~ými loďmi mocných stožáru,

Za to jedinečná směs pyšného a mlčelivého smutku neobydlených šlechtických paláců XVII. a XVIII. stole~ i ~~dr~h? ~ h?:vorného ma!om.ě~tského ži~ota uzounkých a vysokých domkú s živ~ dekorovanýmt prucelíml, utOCl v N erudove uhcI na poutmka nepřetržitě novými vzněty a náladami. Velcí mistři sochaři Karlova mostu, Brokoff a Braun, kteří náboženskými díly vyslovili jen některé 12

[na začátek stránky]