Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Bible a český národ - str. 53

[na přehled] [na text]

Bible a český národ : ročenka Dobročinného komitétu v Brně, Chudým dětem, roč. 47. Uspořádala Hana Humlová. Brno : Nákladem Dobročinného komitétu v Brně, 1935. 156 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

kých, jež sice poskytují pomůcky i pantheistově zbožné náladě, ale v podstatě brání myšlenkovému proniknutí ke správné představě božství. A z toho důvodu podniká na nich básník »Modliteb k Neznámému« kritiku a sám pokouší se od nich oprostiti.

Dva takové projevy stojí přímo programně v čele sbírky: »Slovo« a »Sny palestýnské«. První báseň vychází sice z evangelia Janova, avšak nemíří proti Novému zákonu samému, nýbrž proti dějinnému vývoji církevnímu, který na ruby obrátil a úplně znesvětil to, co bylo vlastním obsahem poselství Ježí v v dV 'h J v h v I k I

sova, soustre ene o vanove mno oznacnem a ta spornem

Logos - Slovo. Zato »Sny palestýnské« jsou odll\Ú1avou kritikou biblického podání a jeho mocného, avšak nikoliv blahodárného vlivu na náboženské představy nás všech a hlavně vyznávajícího se básníka samého. Jako v »Modlitbách k Neznámému« častěji - nejúchvatněji v rozryvné »Zpovědi« - podniká Svatopluk Čech i tuto krutý a sebemučivý řez do vlastního těla. On sám to byl v nejvyššÍ míře, kdo se od dětství opájel citovými a zvláště také orientálně a exoticky smyslnými »sny palestýnskými«, tu půvabně idylickými, onde ukrutnicky válečnými v theokratické samolibosti, někdy naplněnými vůní ženství a jindy mystikou mučednickou. Ač si s dospíváním uvědomoval určitěji cizotu těchto orientálních představ v našem myšlenkovém světě, ač se jim bránil jako muž, jako básník, jako Slovan, nedovedl a doposud nedovede jich vytrhati ze svého náboženského života a s ním jich vytrhati nedovedou ani jiní Evropané, kotvící pevně ve své době a v její kultuře:

»Leč marná snaha, vybavit se zcela

z pout, s dítětem jíž srostlých těsně tak; než naděješ, kolem t'uého čela

zas krouží jordánských těch pták~ mrak.«

Čechův zápas s biblí, s židovskými představami náboženskými, s nevykořenitelnou tradicí snů palestýnských se končí vlastně prohrou zastánce a vyznavače přirozeného náboženství, odpoutaného od historických forem židovsko-křesťanských. Stalo se to proto, že konkretnost palestýnských »snů« zatlačovala abstraktní mátožnost »tuch« panteistových, a to tím více, ježto Svatopluk Čech byl spíše bytostí básnickou než myslitelskou? Nebo měla na tom svůj podíl i ta okolnost, že právě u něho

53

[na začátek stránky]