Digitální knihovna Arna Nováka
Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

Bible a český národ - str. 51

[na přehled] [na text]

Bible a český národ : ročenka Dobročinného komitétu v Brně, Chudým dětem, roč. 47. Uspořádala Hana Humlová. Brno : Nákladem Dobročinného komitétu v Brně, 1935. 156 s.

Stránka
(následující text neprošel korekturou po OCR)

Starého zákona, »v jejíchž vetché desky uvěznil se člověčenstva duch«, Mojžíš jí spílá za to, že .nad ní svými blesky strašil Zidů zamračený bůh«: »v této knize srdce lidstva zpráhlé 0 stověkou se plísní pokrylo, -a z ní bludů pásmo neobsáhlé đ nad světem se temně rozvilo«. Kdežto v evangeliu, jak Mojžíš, tak po něm Sulamit shledávají alespoň zčás~i světlé poselství všelidské lásky, zavrhuje se Starý zákon bez výhrady, a čtenáfi nemůže ujÍti, že se to děje se souhlasem básníkovým. V šestém a v závěrečném sedmém zpěvu dochází ke krvavé a tragické srážce mezi adamity a husity; tito představovJiní krutým Bořkem, pak rozhorleným knězem a slepou fanatickou husitskou stařenou, bojují takřka s biblií v ruce a na rtech, což dodává jejich krvelačným řečem starozákonního koloritu, místy pastosně naneseného. Ale tito husité nedovedou bible čtenáři básně přiblížiti, kdežto Mojžíšova prožitá a procítěná tiráda, bibli nepřátelská, utkvívá v mysli jako výraz stanoviska básníkova: na cestě za svobodným lidstvím i rozumově i smyslově rozvitým, kterou po husitech a proti nim s vědí odvahou nastoupili čeští adamité, bylo starozákonní zjevení, pro sycené názorem židovským, obtížným závažím, jež nutno odhoditi.

Bylo by omylem domnívati se, že se Svatopluk Čech příštÍho roku alespoň poněkud přiblížil duchu Starého zákona, když na motivy Genese, rozmnožené o živly satanické, zpřádal svůj spanilý }}biblický sen", nazvaný }>Andělem« o lásce nebdťanů k ženám pozemským. Ale této sentimentální apott'Ose slastí a muk lásky dodala první kniha Mojžíšova sice jména a trochu karakterových rysů pro melodramatické postavy, duch však pochází z moderních romantiků Byrona a Lermontova.

Teprve po celém čtvrtstoletí se Svatopluk Čech vrátil k problémům biblickým, pro něž nebylo místa ani v historických skladbách ani v básnických obrazech z lidového života ani v politicko-meditativní lyrice jeho vrcholných mužných let. Ale když r. 1896 v }>Modlitbách k Neznámému« formuloval, unaven již Ž;Ívotem a zHkaje se všech jeho zápasů, kontemplativní lyrikou rozvitě rérorickoua obrazově přitíženou náboženské stanovisko svého stáří, nebylo možno, aby se alespoň dumou nevyrovnal s biblickými složkami svého názoru o Bohu a jeho pam hu k světu. Celý cyklus, ústící jednak v přirozené náboženství skoro panteistické, jednak v obecnou humanitu, zba 51

[na začátek stránky]